ECLI:CZ:US:2009:2.US.1899.08.1
sp. zn. II. ÚS 1899/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. T. V., CSc., právně zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Národní 25, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007 sp. zn. 62 Co 299/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž mělo být porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práva svobod.
Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo stěžovateli uloženo zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč s odůvodněním, že se dopustil hrubě urážlivého výroku vůči předsedkyni senátu. Tímto usnesením byl rovněž stěžovatel poučen, že proti němu není přípustné dovolání. Jak uvedl stěžovatel v ústavní stížnosti, na základě shora uvedeného poučení nabyl dojmu, že proti citovanému usnesení je možno podat odvolání. Na základě výkladu ust. §10 odst. 2 o. s. ř. podal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud usnesením ze dne 30. 4. 2008 č.j. 1 Co 138/2008-97 řízení zastavil, neboť dovodil, že z §201 o. s. ř. vyplývá, že odvoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí soudu I. stupně, nikoliv však soudu odvolacího a z tohoto důvodu nemá dostatek funkční příslušnosti k projednání odvolání stěžovatele.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že po skončení řízení před městským soudem pouze vyjádřil nesouhlas s právními závěry soudu, nešlo o výroky urážlivé a již vůbec ne o ztěžování jednání. Stěžovatel se domnívá, že v případě, kdy se ukládá účastníku řízení pořádková pokuta, je v občanském soudním řádu založena nerovnost mezi účastníky řízení, a to mezi řízením v I. stupni a řízením odvolacím, neboť v obou případech se jedná o porušení téže povinnosti, tj. povinnosti zdržet se rušení pořádku, činit hrubá či urážlivá podání k soudu, neplnit povinnosti uložené v §294 a 295 o. s. ř. či jinak hrubě ztěžovat postup řízení. V případě, že by obdobné pořádkové opatření bylo učiněno soudem I. stupně, měl by stěžovatel možnost se proti němu odvolat a odvolání by bylo odvolacím soudem řádně projednáno. Vzhledem k tomu, že pořádková pokuta byla uložena odvolacím soudem bez možnosti dalšího soudního přezkumu, domnívá se stěžovatel, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soud, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007, které mu bylo doručeno dne 20. 11. 2007. Usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zastaveno odvolací řízení ve věci pořádkové pokuty, stěžovatel ústavní stížností nenapadá a nemůže tedy od jeho doručení ani počítat lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Zákonem stanovenou lhůtu pro podání ústavní stížnosti je proto nutno počítat od doručení napadeného rozsudku, a vzhledem k tomu, že k poštovní přepravě byla ústavní stížnost podána až dne 28. 7. 2008, lze učinit závěr, že stěžovatel podal ústavní stížnost opožděně.
Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2009
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj