ECLI:CZ:US:2009:2.US.2075.08.1
sp. zn. II. ÚS 2075/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů V. P. a A. P., o ústavní stížnosti ze dne 14. 8. 2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 8. 2008, stěžovatelé brojili proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 1. 2008, č. j. 21 Cdo 786/2007-37, neboť byli přesvědčeni, že toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci z důvodů, jež zde vylíčili. Závěrem uvedli "abychom nepromarnili termín, podáváme zatím takto a rádi doplníme".
Podání stěžovatelů skutečně nesplňovalo elementární formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zejména bylo v rozporu s ustanovením §30 odst. 1 tohoto zákona podáno nekvalifikovaným způsobem, nebylo z něj rovněž patrno, jaké ústavně zaručené základní právo nebo svoboda měly být konkrétně porušeny a v čem toto porušení spočívá, a konečně, co stěžovatelé konkrétně navrhují. Podání nebylo předloženo v dostatečném počtu stejnopisů a nebyla k němu přiložena kopie napadeného rozhodnutí. Ústavní soud proto stěžovatele přípisy ze dne 9. 9. 2008 vyzval k odstranění těchto vad ve lhůtě 30 dnů a poučil je, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude jejich návrh odmítnut. Výzvu stěžovatelé obdrželi oproti podpisu dne 13. 9. 2008 (P. A.) a dne 23. 9. 2008 (P. V.).
Jako reakci na uvedenou výzvu zaslali stěžovatelé Ústavnímu soudu přípis ze dne 12. 10. 2008, z něhož však nevyplývá, že by vytýkané vady odstranili. Dne 23. 10. 2008 tak marně uplynula lhůta k odstranění vad podání.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Nad rámec odůvodnění se Ústavní soud zabýval údajnou opožděností podání ústavní stížnosti namítanou stěžovateli v jejich podání ze dne 12. 10. 2008.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je napadené usnesení Nejvyššího soudu České republiky, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po jeho doručení stěžovatelům. Za účelem zjištění rozhodných skutečností si tedy Ústavní soud sám obstaral předmětné usnesení Nejvyššího soudu České republiky, byť povinnost přiložit ho k ústavní stížnosti náležela stěžovatelům, a na základě informací z něho získaných se obrátil s příslušným dotazem na soud prvního stupně. Z kopií doručenek posléze zaslaných tímto soudem vyplynulo, že rozhodnutí dovolacího soudu bylo stěžovatelům doručeno dne 15. 2. 2008 (A. P.) a dne 18. 2. 2008 (V. P.), lhůta pak skončila dnem 18. 4. 2008. Byla-li tedy ústavní stížnost podána dne 15. 8. 2008 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.
Pokud jde o námitku údajné podjatosti soudce Stanislava Balíka, vznesenou rovněž v podání ze dne 12. 10. 2008, ovšem nijak relevantně odůvodněnou, Ústavní soud se jí nezabýval. Navrhovatelé podali nekvalifikovaný návrh, a jak později vyplynulo, i opožděný. Jimi podaný návrh nebyl tedy po formální stránce schopný projednání, čímž odpadl základní předpoklad pro zahájení řízení ve věci ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj