ECLI:CZ:US:2009:2.US.2350.08.2
sp. zn. II. ÚS 2350/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem, se sídlem v Brně, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 44 Co 139/2008 ze dne 26. června 2008, usneseni Městského soudu v Brně č. j. 71L 453/2008-6 ze dne 3. března 2008, a proti postupu Psychiatrické léčebny Brno-Černovice, za účasti 1) Krajského soudu v Brně, 2) Městského soudu v Brně, a 3) Psychiatrické léčebny Brno-Černovice, se sídlem Húskova 2, Brno, jako účastníků řízení, takto:
1. Řízení o návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 44 Co 139/2008 ze dne 26. června 2008, usneseni Městského soudu v Brně č. j. 71L 453/2008-6 ze dne 3. března 2008, a proti části postupu Psychiatrické léčebny Brno-Černovice se zastavuje.
2. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou dne 18. září 2008 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž usnesením soudu prvého stupně bylo vysloveno, že k převzetí stěžovatele do psychiatrické léčebny došlo ze zákonných důvodů, a usnesením odvolacího soudu bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesení soudu prvého stupně. Dále se domáhá konstatování porušení svých práv ze strany obecných soudů a Psychiatrické léčebny Brno-Černovice. Namítá, že zásahy orgánů veřejné moci došlo k porušení jeho základních práv a svobod podle čl. 8 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2, a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a podle čl. 5 odst. 1, 2 a 4, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. V ústavní stížnosti je, stručně vyloženo, konkrétně namítáno, že k převzetí stěžovatele do psychiatrické léčebny proti jeho vůli došlo v rozporu se zákonem, a to jak pro absenci hmotněprávních důvodů, tak pro porušení procesních pravidel. Dále je namítáno, že stěžovatel nebyl v průběhu řízení nikdy ze strany obecných soudů slyšen, že neměl efektivní právní zastoupení, a že ve věci nebylo rozhodováno urychleně.
3. Stěžovatel souběžně s ústavní stížností podal v téže věci žalobu pro zmatečnost ovšem v ústavní stížnosti akcentoval, že ta směřuje a může směřovat jen proti některým aspektům protiústavních zásahů do stěžovatelových práv, které namítá v ústavní stížnosti, a pokud jde o ostatní zásahy, nemá k dispozici jiný efektivní prostředek než ústavní stížnost. Proto bylo řízení přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě stěžovatele pro zmatečnost, vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 51 C 31/2008.
4. Podáním doručeným dne 7. května 2009 stěžovatel sdělil, že mu bylo 9. dubna 2009 doručeno usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 51 C 31/2008-17 ze dne 26. února 2009, které v kopii přiložil. Uvedeným usnesením bylo k žalobě stěžovatele pro zmatečnost zrušeno usnesení téhož soudu sp. zn. 44 Co 139/2008 ze dne 26. června 2008, neboť byla nesprávným postupem odvolacího soudem stěžovateli odňata možnost jednat před soudem. Z uvedeného usnesení rovněž vyplývá, že stěžovatel byl jediným účastníkem řízení.
5. Uvedeným podáním stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud nepokračoval v řízení až do nového rozhodnutí odvolacího soudu, případně až do doby nového rozhodnutí soudu prvého stupně s tím, že návrh bude přiměřeně upraven v závislosti na obsahu rozhodnutí obecných soudů. Pro případ, že v řízení bude pokračováno, stěžovatel upravil svůj návrh tak, že vzal ústavní stížnost co do namítaného porušení čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a 38 odst. 2 Listiny a čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy napadenými rozhodnutími obecných soudů, a postupu Psychiatrické léčebny Brno-Černovice zpět. Současně však navrhl, aby bylo vysloveno, že postupem Psychiatrické léčebny Brno-Černovice a Městského soudu v Brně došlo k porušení jeho práva být neprodleně seznámen s důvody nedobrovolné hospitalizace podle čl. 5 odst. 2 Úmluvy, a že postupem obecných soudů došlo k porušení jeho práva na urychlené projednání věci podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy.
. Ústavní soud konstatuje, že došlo ke splnění podmínky pro niž přerušil řízení o ústavní stížnosti, a proto je třeba v řízení pokračovat.
7. Podle §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. Stěžovatel této možnosti využil, a proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je ve výroku ad 1) uvedeno.
8. Ústavní soud neshledal důvody pro další přerušení řízení, jak navrhoval stěžovatel, a to z dále vyložených důvodů, které rovněž vedly k odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost.
9. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. To je dáno tím, že základní práva a svobody jsou podle čl. 4 Ústavy České republiky pro ochranou soudní moci jako celku a nikoliv jen pod ochranou Ústavního soudu. Roli Ústavního soudu je proto třeba zásadně chápat jako instanci rozhodující na národní úrovni až o posledním prostředku nápravy a proto také před lze před vyčerpáním ústavní stížnosti jen zřídka s úspěchem tvrdit porušení čl. 13 Úmluvy. Z toho dále plyne, že na národní úrovni je zásadně každý procesní prostředek způsobilý k nápravě porušených základních práv a svobod bez ohledu na to, která soudní instance o něm rozhoduje. Teprve pokud žádný z obecných soudů, které přicházejí v úvahu, nápravu neučinil, je dána pravomoc Ústavního soudu.
10. Jak bylo výše uvedeno, bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno k žalobě pro zmatečnost. Tím byla otevřena možnost, aby již v řízení před odvolacím soudem došlo k nápravě, kterou stěžovatel požaduje ústavní stížností. V řízení před odvolacím soudem má přitom stěžovatel zachována všechna procesní práva a může tedy uplatňovat i námitky, které jsou obsaženy v ústavní stížnosti. Ústavní soud přitom není oprávněn rozhodnutí odvolacího soudu ani předjímat ani do jeho pravomoci neoprávněně zasahovat, tedy ani tím, že by do jeho rozhodnutí přerušoval řízení o ústavní stížnosti jež byla podána ve zcela jiné procesní situaci.
11. Konečně pokud jde o námitku nepřiměřené délky řízení je třeba vyjít z toho, že novela zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zavedla s účinností od 27. dubna 2006 (zákonem č. 160/2006 Sb.) nový prostředek k ochraně práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a to uplatněním nároku na náhradu škody a na zadostiučinění v příslušných řízeních. To znamená, že před podáním ústavní stížnosti s touto námitkou je zapotřebí nejprve využít uvedený prostředek k ochraně práva poskytnutý zákonem (srov. sp. zn. IV. ÚS 391/07 ze dne 7. srpna 2007; aj.), což stěžovatel neučinil.
12. Ze shora vyložených důvodů bylo podle §77 zákona zastaveno řízení o ústavní stížnosti v části, jíž se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů a částečně i ohledně vyslovení porušení základních práv a svobod stěžovatele postupem Psychiatrické léčebny Brno-Černovice a ve zbývající, resp. nově vymezené části, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu