ECLI:CZ:US:2009:2.US.2465.08.1
sp. zn. II. ÚS 2465/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti přípisu předsedy vlády České republiky č. j. 12518/08-OSV ze dne 23. 7. 2008 jako proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele, spojenou s námitkou podjatosti proti všem soudcům Ústavního soudu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti, po uvedení nesouvisejících proklamací o "mafiánských metodách" v činnosti soudů, uvedl, že dne 24. 4. 2008 uzavřel se švýcarskou společností H - Holding AG zástavní smlouvu, kterou zřídil zástavní právo ke všem pohledávkám vůči ČSSD a s nimi související pohledávce za Českou republikou. Dále informoval, že po uzavření zástavní smlouvy využil svého práva zaručeného ustanovením §563 obč. zákoníku a vyzval Městský soud v Praze, aby na účet zástavního věřitele z částky 11.152.307,- Kč, kterou mu nezákonně zadržuje od r. 2000, složil alespoň částku ve výši jeho úvěrového dluhu 8,5 mil. Kč tak, aby zaplacením této částky nedošlo ke vzniku škody propadnutím předmětu zástavy. Dopisem ze dne 14. 6. 2008 se stěžovatel v rámci svého petičního práva obrátil na předsedu vlády České republiky a předsedu ODS Mirka Topolánka s upozorněním na hrozící škodu s tím, že pokud Česká republika neplní svoje závazky z Trestněprávní úmluvy o korupci č. 70/2002 Sbírky mezinárodních smluv a nezřídila nezávislý protikorupční vyšetřovací úřad a protikorupční soud, neexistuje orgán, který by stěžovateli poskytl ochranu před korupcí, a stěžovatel proto vyzývá nejvyššího představitele výkonné moci k zásahu. Přípisem Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2008 Spr. 1791/2008 tento soud odmítl požadované částky zaplatit. Vyjádření konkurzních soudců JUDr. Jarmily Hanuliakové a JUDr. Pavla Janouta údajně potvrzují, že nově ustanovení správci úpadců zjevně účelově vykonstruovávají pohledávky za stěžovatelem. Přípisem č. j. 12518/08-OSV ze dne 23. 7. 2008 předseda vlády ČR stěžovatelovu výzvu ze dne 14. 6. 2008 odmítl. Dne 8. 7. 2008 převzal stěžovatel výzvu zástavního věřitele ze dne 7. 7. 2008 s potvrzením, že na plnění stěžovatelova dluhu nebylo ve lhůtě do 30. 6. 2008 sjednané zástavní smlouvou plněno a že tak dnem 1. 7. 2008 předmět zástavy propadl do vlastnictví zástavního věřitele. Na základě této výzvy byl stěžovatel povinen oznámit ČSSD jako dlužníkovi propadnutí předmětu zástavy a vyzvat ČSSD k plnění dluhu ze zastavených pohledávek zástavnímu věřiteli. Dále uvedl, že jeho nároky z mandátní smlouvy uzavřené s ČSSD činily celkem částku 24.257.240.943,- Kč, po odečtení dluhu 8,5 mil. Kč dosahuje škoda vzniklá propadnutím předmětu zástavy částku 24.248.740.943,- Kč; tu bude vymáhat po státu. Tuto částku považuje za škodu, jež se svou výší nepochybně dotýká bezprostředně každého občana ČR, tudíž je skutečností, která svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele - ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. Podání ústavní stížnosti stěžovatel odůvodnil i odvolávkou na solidární odpovědnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a) a odst. 2 Občanskoprávní úmluvy o korupci. V další části vypočítal řadu ustanovení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, jejichž porušením - podle jeho názoru - vznikla škoda v uvedené výši, k níž by nedošlo, pokud by orgány veřejné moci ČR plnily svoje závazky z Trestněprávní úmluvy o korupci (paralelně se domáhá poskytnutí ochrany přímo podle této úmluvy). Na základě těchto tvrzení se stěžovatel domáhal vydání nálezu tohoto znění:
"Odmítnutím otázky stěžovatele, proč neplní Česká republika svoje závazky z Trestněprávní úmluvy o korupci č. 70/2002 Sbírky mezinárodních smluv České republiky a nezřídila dosud nezávislý protikorupční vyšetřovací úřad a protikorupční soud, jako se stalo přípisem předsedy vlády České republiky č. j.12518/08-OSV ze dne 23. 7. 2008 ve vztahu ke škodě, která stěžovateli vznikla postupem Městského soudu v Praze dnem 1. 7. 2008 propadnutím předmětu zástavy sjednané zástavní smlouvou ze dne 24. 4. 2008, byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele."
Současně s ústavní stížností ve vztahu k vyjádření mluvčího Ústavního soudu Michala Spáčila, uveřejněném ve zprávě ČTK ze dne 4. 8. 2008 "A. podal už desítky stížností k Ústavnímu soudu a zatím nikdy neuspěl" stěžovatel "vázán názorem, že proti soudu jako celku vznést námitku podjatosti nelze, a ačkoliv s výjimkou dále uvedenou proti ostatním soudcům Ústavního soudu ničeho nenamítá, tímto vznáší námitku podjatosti proti všem soudcům Ústavního soudu ČR z těchto důvodů: 1) o dosud nerozhodnutých stížnostech stěžovatele používá mluvčí Ústavního soudu vyjádření naznačující nepříznivé rozhodnutí dříve, než o nich Ústavní soud rozhodl, 2) mluvčí Ústavního soudu zcela nepravdivě informuje prostřednictvím ČTK českou veřejnost, že stěžovatel ve svých stížnostech namítá podjatost různých soudců, když stěžovatel nikdy neuplatnil námitku podjatosti vůči jinému soudci Ústavního soudu, než proti předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému", 3) mluvčí Ústavního soudu prostřednictvím ČTK zatajuje české veřejnosti, že desítky stížností zamítnutých stěžovateli Ústavním soudem nepodal stěžovatel, ale v souladu se zákonem o Ústavním soudu, celá řada advokátů zastupujících stěžovatele, 4) přestože mluvčí Ústavního soudu se ČTK vyjadřuje ve vztahu k pohledávkám stěžovatele za ČSSD, uváděním počtu odmítnutích stížností a údaje, že stěžovatel "dosud ani jednou neuspěl", zpochybňuje nároky stěžovatele vůči ČSSD. Stěžovatel dále odkazuje na čl. 234 Smlouvy o Evropském společenství a žádá, aby soud věc projednal a rozhodl podle komunitárního práva. Ve vztahu k podané námitce podjatosti Ústavního soudu stěžovatel navrhuje, aby věc postoupil Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku k rozhodnutí o předběžné otázce.
Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se dopisem ze dne 14. 6. 2008 obrátil na předsedu vlády Mirka Topolánka, v němž reagoval na článek otištěný v Lidových novinách pod titulem "Antikorupční plán ODS krachuje", v němž byla veřejnost informována, že nová koaliční vláda pod vedením ODS rezignovala na plnění závazků České republiky z Trestněprávní úmluvy o korupci č. 70/2002 Sbírky mezinárodních smluv a nebude zřizovat nezávislý vyšetřovací protikorupční úřad a protikorupční soud. V dopise dále stěžovatel uvádí okolnosti, které zmiňuje i nyní v ústavní stížnosti. Závěrem předsedu vlády informuje, že propadnutím zástavy mu vznikne škoda 24.257.240.943,- Kč, kterou stěžovatel bude vymáhat po České republice a zároveň bude požadovat zjištění případné solidární odpovědnosti fyzických osob, které stojí v čelních funkcích současné vládní koalice. Předseda vlády na uvedený dopis odpověděl přípisem ze dne 23. 7. 2008 č. j. 12518/08-OSV, v němž vyslovil nesouhlas s tvrzením o nedodržování Úmluvy o korupci. Připomněl, že trestní zákon obsahuje celou škálu ustanovení, která korupční činnost postihují za předpokladu existence konkrétních důkazů. S případnými stěžovatelovými poznatky o korupčním jednání soudců jej odkázal na orgány činné v trestním řízení.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a s přiloženými podklady Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný. Funkce ústavního soudnictví v individuálních věcech je založena na poskytnutí ochrany před zásahy do základních práv a svobod fyzických osob a právnických osob, pokud k nim dochází pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci. Pojem "jiný zásah orgánu veřejné moci" je v judikatuře Ústavního soudu interpretován tak, že jde zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči ústavně zaručeným základním právům nebo svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu. Přitom takový útok sám nesmí být výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se musí vymykat obvyklému přezkumnému či jinému řízení. V posuzované věci je zřejmé, že přípis, který stěžovatel napadá, není způsobilý vyvolat zásah do základních práv a svobod, neboť je pouhou odpovědí na přípis stěžovatele obsahující výtky ohledně protikorupční politiky vlády v obecné rovině. K argumentaci stěžovatele o vzniku škody ve výši 24.248.740.943,- Kč se Ústavní soud vyjádřil mimo jiné již v usnesení ze dne 9. 9. 2008 sp. zn. I. ÚS 2108/08, jímž jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Považoval ji za zcela irelevantní, protože nedůvodně pomíjí notoricky známou povahu tzv. hyperochy, a je důkazem o neujasněných představách týkajících se vlastních subjektivních práv a povinností. Za dané situace tak nemohlo dojít k porušení stěžovatelem uváděných ustanovení Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a dalších právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
V souvislosti s námitkou možné podjatosti soudců Ústavního soudu, Ústavní soud konstatuje, že námitka stěžovatele neobsahuje vyjma JUDr. Pavla Rychetského (který o posuzované věci nerozhoduje) žádné jméno konkrétního soudce Ústavního soudu, jehož považuje za podjatého. Stěžovatel výslovně uvádí, že proti "ostatním soudcům ÚS ničeho nenamítá". Jeho pochybnosti o nepodjatosti nevzbudilo chování těchto ostatních soudců Ústavního soudu, nýbrž, vyjádření mluvčího Ústavního soudu Michala Spáčila pro ČTK. Ovlivnění poměru soudců k věci, účastníkům, vedlejších účastníkům nebo jejich zástupcům (§36 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) uvedeným vyjádřením tiskového mluvčího, které ani sám stěžovatel přímo nekonstatuje, je v posuzované věci zcela nereálné. Ústavní soud neshledal věcnou opodstatněnost námitky podjatosti a vzhledem k naznačeným okolnostem věci ji považoval za nepřezkoumatelnou.
Ústavní soud nemohl konečně vyhovět ani stěžovatelovu návrhu na předložení výše specifikované předběžné otázky k rozhodnutí Evropskému soudnímu dvoru. V této souvislosti Ústavní soud opětovně připomíná, že účelem prejudiciálního řízení před Evropským soudním dvorem je podle čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství posouzení platnosti norem komunitárního práva, případně jejich interpretace, pokud je třeba tyto normy v řízení před vnitrostátním soudem aplikovat. Ústavní soud poskytl stěžovateli v reakci na jeho návrhy již několikrát výklad této problematiky (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 416/05, sp. zn. I. ÚS 9/06, sp. zn. II. ÚS 347/07). Ani v tomto případě se stěžovatelův návrh netýká výše naznačeného účelu řízení před Evropským soudním dvorem, proto by předložení věci tomuto judiciálnímu orgánu Evropských společenství postrádalo jakýkoliv smysl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2009
Stanislav Balík
předseda senátu