ECLI:CZ:US:2009:2.US.2597.08.1
sp. zn. II. ÚS 2597/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem, se sídlem ve Vyškově, směřující proti rozhodnutí pléna Ústavního soudu o změně kancelářského a spisového řádu č. j. Org. 31/08 ze dne 5. srpna 2008, a proti usnesení Ústavního soudu č. j. I. ÚS 1654/08, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s podáním doručeným do podatelny dne 20. 10. 2008 s tím, že jím napadá akty v záhlaví označené. Uvedl, že dne 6. 8. 2008 podal elektronickou cestou ústavní stížnost, na kterou reagoval Ústavní soud sdělením (č. j. SPR ÚS 741/08), že tato ústavní stížnost se dle kancelářského a spisového řádu převádí do správního rejstříku, což determinuje režim jejího vyřízení. K převedení jeho návrhu do správního rejstříku došlo na základě změny kancelářského a spisového řádu učiněné napadeným rozhodnutím č. j. Org. 31/08 ze dne 5. srpna 2008. Na několika stranách podání pak stěžovatel vypočetl články a paragrafy právních předpisů, které považuje tímto postupem za porušené.
Výzvou ze dne 4. 11. 2008 byl stěžovatel soudcem zpravodajem upozorněn, že jeho podání co do požadavků kladených na ústavní stížnost nevyhovuje zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Stěžovatel byl poučen o povinném zastoupení advokátem (§30 odst. 1 zákona), a to již při podání ústavní stížnosti, včetně možnosti žádat o pomoc s obstaráním právní pomoci Českou advokátní komoru. Byl poučen též o formálních náležitostech návrhu; vedle uvedení toho, které věci se návrh týká a co se jím sleduje, pravdivého vylíčení rozhodných skutečností a zformulování stížnostního návrhu v souladu se zákonem o Ústavním soudu (zde byl stěžovatel výslovně upozorněn, že jeho stížnostní návrh neodpovídá zbývajícímu textu podání), byla zdůrazněna povinnost připojit ústavněprávní argumentaci. Bylo výslovně uvedeno, že takovou argumentaci nelze považovat pouhý seznam článků norem tvořících ústavní pořádek, ale pouze uvedení konkrétních skutečností ve vazbě na jednotlivá základní práva.
Na tuto výzvu reagoval stěžovatel ve stanovené lhůtě podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 12. 2008; učinil tak prostřednictvím zvoleného advokáta. K vytčeným formálním nedostatkům návrhu uvedl, že považuje Ústavní soud za kvalifikovaný na to, aby "z pravdivě vylíčených skutečností rozpoznal porušení jednotlivých článků mezinárodně uznané Úmluvy o lidských právech, Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod". Zopakoval, že jeho "ústavní stížnost se týká rozhodnutí pléna Ústavního soudu o změně kancelářského a spisového řádu č. j. Org. 31/08 ze dne 5. srpna 2008, a usnesení Ústavního soudu č. j. I. ÚS 1654/08". Je přesvědčen, že původní podání ústavněprávní argumentaci obsahuje a uvádí její příklad. Konečně Ústavnímu soudu vytýká, že si přisvojuje roli zákonodárnou a zneužívá kancelářského a spisového řádu k nezákonným rozhodnutím. Trvá na "nařízení veřejného jednání".
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Prvým momentem pak v tomto směru bylo posouzení, zda vůbec stěžovatel dostál svým procesním povinnostem uloženým mu shora specifikovanou výzvou a odstranil nedostatky svého podání. Přestože co do formální podoby nepřineslo "doplnění ústavní stížnosti" oproti původnímu podání v podstatě žádný posun a obsah tohoto doplnění jasně naznačuje, že jej stěžovatel koncipoval sám bez odborné pomoci, přičemž v rubrice jmenovaný advokát pouze bez dalšího připojil k textu svůj podpis, postupoval soudce zpravodaj "shovívavě" a z tohoto důvodu [tedy podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] návrh neodmítl. Jsou zde totiž i další překážky věcného posouzení návrhu, s nimiž je na místě stěžovatele obeznámit. Navíc takto soudce zpravodaj činí ve snaze nepostupovat příliš formalisticky; trvá-li stěžovatel i přes výzvu soudu na tom, že okolnosti svého případu vylíčil dostatečně a srozumitelně, že stížnostní návrh je správný (v rubrice "doplnění" nicméně činí písařskou chybu, když namísto usnesení zn. I. ÚS 1654/08 uvádí neexistující usnesení zn. II. ÚS 1654/08) a ústavněprávní argumentace vyčerpávající, pak považuje soudce zpravodaj další polemiku v této rovině v rámci "přípravné fáze" za zbytečnou. Stěžovatel takto svým způsobem sám předurčuje, jak s jeho návrhem bude naloženo. Měl by si uvědomit, že výzvy soudců zpravodajů poukazující na nedostatky v podáních účastníků nejsou samoúčelné, ale mají za cíl účastníkům umožnit, aby dosáhli skutečně efektivní ochrany svých práv. Konečně k soustavně vznášeným výhradám stěžovatele vůči advokátnímu přímusu soudce zpravodaj opakuje (viz stěžovatelova věc sp. zn. II. ÚS 1665/08), že z procesních předpisů vyplývající povinnost fyzických a právnických osob být v řízení u Ústavního soudu zastoupen advokátem není zlovolným vrtochem tohoto soudu, ale je vynucena povahou příslušných řízení. Účelem této povinnosti je opět především vyšší standard ochrany práv účastníků.
O návrhu uvažoval soudce zpravodaj takto:
Předmětem řízení stěžovatel učinil nejprve usnesení Ústavního soudu č. j. I. ÚS 1654/08.
Z evidence skončených řízení soudce zpravodaj zjistil, že věc spisové značky I. ÚS 1654/08 se týkala návrhu stěžovatele směřujícího proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 2 T 95/2008, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §314e odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního zákona. Návrh byl shledán nepřípustným a dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Stejný osud pak musel sdílet rovněž akcesorický návrh na zrušení příslušného ustanovení trestního zákona. K rozhodnutí bylo řádně připojeno poučení, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Ústavní soud, tak jako každý státní orgán, je povinen respektovat při své činnosti princip, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny). Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu odvolání proti usnesení tohoto soudu není přípustné. Pod pojmem "odvolání" nutno přitom rozumět jakýkoliv vnitrostátní opravný prostředek; nelze se proti němu odvolat, dovolat, podat rozklad, stížnost, zásadně též návrh na obnovu řízení, ale ani ústavní stížnost. Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a znovu o něm jednat a přezkoumávat je nepřísluší nikomu, ani Ústavnímu soudu samotnému.
Krom toho předmětné usnesení stěžovatel převzal jistě v době před 6. 8. 2008, kdy - jak sám v úvodu svého podání uvádí - podal elektronickou cestou návrh na jeho zrušení, kterýžto návrh byl (viz níže) později pod č. j. SPR ÚS 741/08 odmítnut. Podal-li nyní projednávaný návrh k poštovní přepravě dne 17. 10. 2008, stalo se tak až po uplynutí stanovené šedesátidenní stížnostní lhůty (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V této části je tedy návrh stěžovatele opožděný a nepřípustný ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Dále navrhovatel napadá rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2008, č. Org. 31/08. Tím byl změněn kancelářský a spisový řád soudu, a to mimo jiné tak, že do správního rejstříku jsou napříště zapisována i podání, která směřují proti pravomocným rozhodnutím Ústavního soudu. Text předmětného ustanovení §41 odst. 2 kancelářského a spisového řádu tak po této změně zní takto:
"Do správního rejstříku se zapisují podání a písemnosti, které se nevztahují k rozhodovací činnosti Ústavního soudu a věci, o nichž to stanoví předseda (nebo místopředseda) Ústavního soudu a podání, u nichž jde dle obsahu o návrh na přezkoumání a zrušení pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu. Zapisují se do něj rovněž vyžádání a dotazy dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Postup při vyřizování těchto vyžádání a dotazů stanoví pokyn předsedy Ústavního soudu."
Z obsahu stěžovatelova podání a k němu připojených listin lze dovodit, že výše již zmiňované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1654/08 napadl novou ústavní stížnost (v případě nyní projednávaném tak činí podruhé!). Ta byla Ústavním soudem právě v důsledku uvedené změny kancelářského a spisového řádu zatříděna do správního rejstříku, a v důsledku toho vyřízena zjednodušeným způsobem, a to přípisem ze dne 15. 8. 2008.
K tomu je potřeba uvést toto. S výjimkou specifického návrhu podle §119 a násl. zákona o Ústavním soudu se fyzická osoba, která není privilegovaným navrhovatelem ve smyslu příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu upravujících jednotlivé typy řízení, může na Ústavní soud obrátit leda s ústavní stížností, k níž eventuálně připojí návrh podle §74 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. V zásadě tedy musí jít o individuální akt vydaný v řízení, jehož se fyzická osoba - stěžovatel účastnila, a který se týká jejích práv a povinností. Eventuálně se lze ústavní stížností bránit jinému zásahu orgánu veřejné moci, za který judikatura Ústavního soudu považuje např. průtahy v řízení, kontrolní činnost, aj.
Stěžovatel napadá rozhodnutí, které nebylo vydáno v žádném formálním řízení, stěžovatel se jeho vydávání nezúčastnil, nebylo vůbec rozhodováno o jeho právech, natož základních, a důsledky rozhodnutí se stěžovatele dotýkají jen nepřímo. Předmětným rozhodnutím Ústavní soud měnil svůj vnitřní předpis, kterým upravuje technické otázky zpracovávání své agendy. Kancelářský a spisový řád upravuje podrobně a v mezích zákona o Ústavním soudu činnost soudní kanceláře Ústavního soudu a kanceláří jednotlivých soudců Ústavního soudu. Zatříďování těch podání, která sledují přezkum a zrušení pravomocných rozhodnutí Ústavního soudu do správního rejstříku, je opatřením administrativní povahy, které na právní postavení stěžovatele nemá vliv; takto formulované návrhy jsou tak jako tak po obsahové stránce nepřezkoumatelné.
Kancelářský a spisový řád není svou podstatou právním předpisem. Za právní předpis lze považovat pouze takový akt, který je vydán orgánem k tomu oprávněným a který byl předepsaným způsobem publikován. Právní předpis upravuje práva a povinnosti subjektů v blíže neurčených případech téhož druhu. Kancelářský a spisový řád svým obsahem představuje interní normativní směrnici, vnitřní předpis, směřující k úpravě povinností jednotlivých článků struktury soudu. Je pouhou realizací oprávnění pléna rozhodovat o vnitřních poměrech soudu [§11 odst. 2 písm. l) zákona o Ústavním soudu]. Jde o interní instrukci, jíž se jen konkretizují úkoly a povinnosti pracovníků soudu.
Z uvedených důvodů nelze podaný návrh v žádném případě posuzovat jako návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu, a to ani kdyby stěžovatel takto svůj stížnostní návrh výslovně formuloval (tedy nenapadal "rozhodnutí pléna" o změně řádu). Nelze proto ani uvažovat o možnosti postupovat dle §74 zákona o Ústavním soudu, tedy možnosti podat příslušný návrh ve spojení s ústavní stížnosti proti tomu, jak byla vyřízena věc stěžovatele spisové značky SPR ÚS 741/08.
Výše uvedené soudce zpravodaj uzavírá, že k projednání návrhu proti rozhodnutí o změně kancelářského a spisového řádu není Ústavní soud příslušný, a proto nelze než jej podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj