ECLI:CZ:US:2009:2.US.2718.09.1
sp. zn. II. ÚS 2718/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky L. T., zastoupené JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem, se sídlem Týnská 21, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. června 2009, č. j. 4 C 124/2000-945, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. července 2009, č. j. 51 Co 397/2009-962, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. června 2009, č. j. 4 C 124/2000-945, bylo v řízení o zaplacení částky 1.068.115,70 Kč vedeném mezi žalobcem Ing. I. P. a žalovaným Ch. T. uložena L. T. (stěžovatelce) pořádková pokuta ve výši 15.000 Kč, protože neposkytla soudnímu znalci součinnost a neumožnila mu vstup do nemovitosti v jejím vlastnictví, jež měla být předmětem znaleckého zkoumání.
K odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. července 2009, č. j. 51 Co 397/2009-962, potvrzeno. Odvolací soud konstatoval, že udělení pořádkové pokuty bylo v souladu s §53 odst. 1 ve spojení s §127 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") stejně jako postup soudu prvního stupně při doručování usnesení o ustanovení znalce a uložení povinnosti stěžovatelce poskytnout součinnost znalci zpřístupněním objektu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím o uložení pořádkové pokuty, která jí byla uložena, protože neumožnila vstup soudnímu znalci do nemovitosti, jejímž je vlastníkem. Předně namítá, že nelze uložit pořádkovou pokutu osobě, která není přímo účastníkem řízení. Navíc soudní znalec by vstupem do nemovitosti stěžovatelky porušil bezpečnostní předpisy, neboť v době, kdy mu měl být vstup umožněn, se nemovitost nacházela ve stavu demolice vnitřních prostor. K tomu uvedla, že by i byla ochotna vpustit soudního znalce do své nemovitosti, ale musel by být vybaven bezpečnostními pomůckami pro vstup na staveniště. Dle názoru stěžovatelky nemůže být pokyn soudce nadřazen bezpečnostním, resp. správním předpisům. Dále namítá porušení práva na ochranu vlastnictví [zřejmě má na mysli čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], neboť dle jejího názoru, nikdo (ani soudce) nemůže nařídit vnikání cizích osob nemovitosti, pokud dotčená osoba není účastníkem řízení. Pokud stěžovatelka s vniknutím cizí osoby (soudního znalce) nesouhlasí, dochází tím k porušení jednoho ze základních lidských práv. Stěžovatelka konečně zpochybňovala způsob doručení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. V této souvislosti namítá, že jí rozhodnutí bylo doručováno pouhým vhozením do schránky, což nepovažuje za řádný způsob doručení.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud předně zdůrazňuje, že námitky stěžovatelky vycházejí z mylného předpokladu, že nikdo nemůže nařídit vniknutí cizích osob do nemovitosti. Je sice pravdou, že podle čl. 12 Listiny je obydlí nedotknutelné a není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí, avšak tato nedotknutelnost není absolutní. Podle čl. 12 odst. 3 Listiny jsou jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí přípustné, pokud jsou dovoleny zákonem a je-li to v demokratické společnosti nezbytné mj. pro ochranu práv a svobod druhých. Skutečnost, že probíhá soudní řízení, pro něž je třeba učinit prohlídku nemovitosti znalcem, je právě takovým důvodem. Zákonný podklad pro zásah do nedotknutelnosti obydlí pak představuje §127 odst. 3 o. s. ř., dle něhož může účastníkovi, popř. i někomu jinému, předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba. Stěžovatelce tedy mohlo být uloženo, aby snášela vstup soudního znalce do svého obydlí nebo na svůj pozemek. Z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. června 2009, č. j. 4 C 124/2000-945, je dále zřejmé, že o této skutečnosti byla vyrozuměna zákonným způsobem (omezení vyplývající z §127 odst. 3 o. s. ř. bylo stěžovatelce doručeno postupem podle §50c odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 30. června 2009, uplynutím 3 dnů po uložení zásilky na poště). S námitkami stěžovatelky ohledně způsobu doručení se pak vypořádal i Krajský soud v Ostravě.
K námitkám týkajícím se uložení pořádkové pokuty Ústavní soud podotýká, že podle §53 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v §294 a §295, uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč. Citované ustanovení představuje výjimku z typického způsobu řešení situací, v nichž je zapotřebí účastníka popř. jinou osobu přimět k tomu, aby něco vykonali. Jednou z těchto povinností je i povinnost náležitého vedení sporu, jež nachází svůj odraz právě v §53 odst. 1 o. s. ř., který sankcionuje jednání, jímž někdo hrubě stěžuje postup řízení, tedy brání tomu, aby soud mohl věc spravedlivě projednat a rozhodnout. Hrubé ztěžování postupu řízení může mj. spočívat v tom, že účastník nebo i jiná (třetí osoba) neuposlechne příkazu soudu, v souzené věci opírajícího se o §127 odst. 3 o. s. ř. V tomto směru Ústavní soud na straně obecných soudů neshledává žádné pochybení, které by zakládalo porušení ústavně zaručených práv.
Jestliže stěžovatelka zpochybňuje způsob doručení usnesení Krajského soudu v Ostravě pouhým vhozením do schránky, nejedná se o námitku relevantní. Podle §50 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009, platí, že pokud doručující orgán adresáta písemnosti nezastihl, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti. Vzhledem k tomu, že u daného usnesení se nejedná o písemnost, která by musela být doručována do vlastních rukou, nebyl postup soudu a doručujícího orgánu v rozporu s pravidly pro doručování.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu