ECLI:CZ:US:2009:2.US.2792.08.1
sp. zn. II. ÚS 2792/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem, se sídlem Palackého nám. 19, 665 01 Rosice, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2008, č. j. 29 Cdo 2438/2008-334, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2007, č. j. 24 K 13/2001-275, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. května 2007, č. j. 24 K 13/2001-301, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel nezastoupen advokátem podal k Ústavnímu soudu návrh, který označil jako ústavní stížnost. Návrh nesplňoval náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem. Proto byl soudcem zpravodajem vyzván k odstranění této vady. K tomu mu byla stanovena lhůta 30 dnů. Před uplynutím této lhůty požádal advokát, určený Českou advokátní komorou k zastupování stěžovatele, o další prodloužení lhůty s ohledem na to, že se mu nepodařilo zkontaktovat se s klientem. Vzápětí o prodloužení požádal i stěžovatel. Určenému advokátovi byla prodloužena lhůta k vypracování řádné ústavní stížnosti opětovně v délce 30 dnů. V této lhůtě nakonec byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost sepsaná advokátem a plná moc advokáta podepsaná stěžovatelem. V ní stěžovatel namítl porušení základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. září 2006, č. j. 2 Ko 51/2005-258, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 24 K 13/2001-212, jímž byl zrušen konkurz na úpadce Zemědělské družstvo Lažánky,v likvidaci, po splnění rozvrhového řízení a domáhal se zrušení obou uvedených rozhodnutí.
Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2007 byl vyzván k odstranění vad podání, spočívající v nedostatku právního zastoupení před dovolacím soudem, jak to vyžaduje §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Na toto rozhodnutí reagoval stěžovatel žádostí adresovanou soudu o ustanovení zástupce z řad advokátů. Této žádosti nebylo dalším ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. května 2007 vyhověno. Poté Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. června 2008, č. j. 29 Cdo 2438/2008-334, zastavil dovolací řízení proti shora uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a to z toho důvodu, že stěžovatel nebyl v tomto řízení zastoupen advokátem, a pokud dovolání směřovalo i proti rozhodnutí soudu prvního stupně, tak z toho důvodu, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána funkční příslušnost pro projednání dovolání.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především napadl postup Krajského soudu v Brně, který zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů z toho důvodu, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků a výloh. Poukázal na to, že argumentace soudu není přesvědčivá, neboť je důchodcem a pokud má majetek v podobě zemědělské usedlosti, tak zdůraznil, že mu zemědělská činnost naposledy přinesla zisk v roce 2005 a od té doby je hospodaření ztrátové. V postupu soudu spatřoval porušení práva na soudní ochranu. Současně zdůraznil, že ho soudy nepoučily o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru, aby mu advokáta určila podle §18 zákona o advokacii, a v nedostatku tohoto poučení spatřoval porušení práva na právní pomoc.
Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost stěžovatele směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2007, č. j. 24 K 13/2001-275, proti kterému není odvolání přípustné. Pokud ústavní stížnost směřuje proti tomuto rozhodnutí, je podána po lhůtě, neboť jak lze dovodit z odůvodnění dalšího rozhodnutí Krajského soudu, kterým byla odmítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů, bylo mu toto rozhodnutí doručeno nejpozději dne 27. ledna 2007, kdy podal návrh na ustanovení zástupce v reakci na usnesení ze 17. ledna 2007. Proto je ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení podána po lhůtě, v níž lze ústavní stížnost podat.
Ústavní stížnost stěžovatele dále směřovala proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. května 2007, č. j. 24 K 13/2001-301. Proti tomuto rozhodnutí a sice do výroku, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, bylo možné podat odvolání. Pokud stěžovatel odvolání nepodal, nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, a proto ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí je nepřípustná pro nevyčerpání procesního prostředku k ochraně práva.
Věcnému přezkumu tak lze podrobit jen usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 2008, č. j. 29 Cdo 2438/2008-334, které bylo doručeno stěžovateli dne 19. září 2008, a kterým bylo rozhodnuto o dovolání směřujícímu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. září 2006, č. j. 2 Ko 51/2005-258, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 24 K 13/2001-212, kterým byl zrušen konkurz na úpadce Zemědělské družstvo Lažánky,v likvidaci, po splnění rozvrhového řízení. Napadeným rozhodnutím bylo dovolací řízení zastaveno z důvodů, které jsou uvedeny shora.
Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje článek 83 Ústavy České republiky tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních. Pouze v případě, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by takové rozhodnutí možno považovat za odporující článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 1 Ústavy.
Nic takového v posuzovaném případě zjištěno nebylo. Dovolací soud postupoval zcela v souladu s procesními ustanoveními upravujícími dovolací řízení. Podle ustanovení §241 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem. Povinné zastoupení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat rozhodnutí, jímž se dovolací řízení končí, s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá. Nedostatek podmínky povinného zastoupení nebyl stěžovatelem odstraněn, ačkoliv k jejímu odstranění byl řádně vyzván, proto dovolacímu soudu nezbylo, než dovolací řízení pro nedostatek podmínek řízení zastavit.
Zákon o Ústavním soudu, v §43 odst. 2 písm. a) tím, že rozlišuje návrhy zjevně neopodstatněné, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu dovolacího soudu při vydání napadeného rozhodnutí, proto došel k názoru, že ústavní stížnost pokud směřovala proti rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Ústavní soud tudíž posoudil návrh, pokud směřoval proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2007, č. j. 24 K 13/2001-275, jako podaný po lhůtě podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavní soudu; pokud návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. května 2007, č. j. 24 K 13/2001-301, posoudil jej jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavní soudu, a pokud směřoval proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 2008, č. j. 29 Cdo 2438/2008-334, posoudil jej jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Proto byla ústavní stížnost senátem odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu