ECLI:CZ:US:2009:2.US.2971.08.1
sp. zn. II. ÚS 2971/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti N. R., právně zastoupené Mgr. Vladanou Pščolkovou, advokátkou se sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2008 sp. zn. 1 To 466/2008 a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 8. 2008 sp. zn. 40 Nt 1716/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně bylo rozhodnuto dle §73 odst. 1, písm. b) tr. řádu o nepřijetí písemného slibu stěžovatelky a podle §68 odst. 1 tr. řádu z důvodů dle §67 písm. b), c) tr. řádu byla stěžovatelka vzata do vazby. Proti tomuto rozhodnutí podala v zákonné lhůtě stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že oběma napadenými usneseními bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv ( čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Stěžovatelka zejména namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení souhlasu státního zástupce k jejímu zadržení; dne 18. 8. 2008 v 9.21 hod. byla zadržena jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu dle ust. §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, přičemž k zadržení došlo dle ust. §76 odst. 1 tr. řádu, t j. se souhlasem státního zástupce, který byl udělen dne 15. 8. 2008 s pouhým odůvodněním, že státní zástupce má za to, že jsou dány důvody vazby dle §67 písm. b), c) tr. řádu.
Dále stěžovatelka namítá nesplnění zákonných podmínek pro podání návrhu státním zástupcem Okresního státního zastupitelství na vzetí do vazby. Před podáním návrhu na vzetí do vazby musí být splněny podmínky vyplývající z ust. §76 tr. řádu a státní zástupce musí mít zkompletovaný spisový materiál a musí přezkoumat, zda byly provedeny Policií ČR následující úkony: sepsán protokol o zadržení s přezkumem obsahuje-li náležitosti dle §76 odst. 3 tr. řádu, proveden výslech zadržené osoby a bylo zahájeno trestní stíhání obviněné. Pouze pokud byly tyto úkony provedeny, může státní zástupce přezkoumat odůvodněnost podezření z trestné činnosti, zda jsou dány konkrétní skutečnosti odůvodňující vazbu a tedy případně návrh na vzetí do vazby podat. V dané věci však před podáním návrhu na vzetí do vazby nebyly podle přesvědčení stěžovatelky provedeny policejním orgánem všechny shora uvedené úkony.
Pro úplnost stěžovatelka namítá, že protokol o zadržení nesplňuje zákonné náležitosti dle §76 odst. 3 tr. řádu, neboť v něm nejsou uvedeny podstatné důvody zadržení, přičemž důvody musí být naléhavé a konkrétní.
K obsahu ústavní stížnosti se krátce vyjádřili účastníci a vedlejší účastník řízení, podle jejichž názoru není ústavní stížnost důvodná.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled či dozor. Jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází a na základě znalostí všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů nezabývá. Do vazebních rozhodnutí je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, shledá-li, že rozhodnutí obecného soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem nebo jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zárukami plynoucími z ústavního pořádku. V projednávané věci Ústavní soud důvod k zásahu neshledal.
Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného, vazba je zajišťovacím institutem, který slouží k dosažení účelu trestního řízení a každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jak ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, tak ohledně dalšího vývoje řízení, který lze jen odhadovat (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 161/04 N 74/33 SbNU 229, nález sp. zn. I. ÚS 603/07 a usnesení sp. zn. I. ÚS 2705/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz). Tento závěr vyplývá jak z teorie trestního práva, tak z dikce příslušných ustanovení trestního řádu.
V prvé řadě je třeba uvést, že stěžovatelka z velké části opakuje námitky, které uplatnila již před soudem při rozhodování o vazbě a poté i ve stížnosti proti usnesení soudu I. stupně, kterým byla vzata do vazby. Oba soudy, a zejména soud okresní, přezkoumaly postup jak policejního orgánu, tak i státního zástupce z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek a v jejich postupu neshledaly žádné pochybení, které by mohlo mít vliv na konečné rozhodnutí o vazbě. Z obsahu odůvodnění soudu I. stupně je patrné, že důvody vazby soud pečlivě zvažoval a dostatečným způsobem je rovněž v napadeném usnesení odůvodnil.
Zadržení stěžovatelky jako osoby podezřelé proběhlo v souladu s ust. §76 odst. 1 tr. řádu s předchozím písemným souhlasem státního zástupce. Zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu slouží jako krátkodobý prostředek k prozatímnímu fyzickému zajištění do doby, než bude prověřeno podezření ze spáchání trestného činu prostředky uvedenými v §158 a násl. tr. řádu a rozhodnuto buď o zahájení trestního stíhání a v návaznosti na to i o vazbě zadržené osoby nebo o odložení či odevzdání věci. Podle §76 odst. 3 tr. řádu se o výslechu zadržené osoby sepíše protokol s náležitostmi v cit. ustanovení uvedenými. V případě stěžovatelky protokol o výslechu zadržené osoby sepsán nebyl a policejní orgán ji pouze vyslechl dle §158 odst. 5 tr. řádu, o čemž sepsal úřední záznam o podaném vysvětlení. Uvedené pochybení však v daném případě nemělo vliv na rozhodnutí soudu o vazbě, neboť v souladu s §160 odst. 1 tr. řádu bylo v zákonné lhůtě zahájeno trestní stíhání stěžovatelky a byl podán návrh na vzetí do vazby (§76 odst. 4 tr. řádu).
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že většina, resp. všechny námitky stěžovatelky, jsou zaměřeny proti postupu policejního orgánu a státního zástupce při zadržení stěžovatelky. Je povinností soudu rozhodujícího o vazbě zadržené osoby přezkoumat všechny okolnosti zadržení včetně dodržení příslušných lhůt a poté teprve o vazbě rozhodnout. Jak již bylo uvedeno shora, z obsahu usnesení soudu I. stupně je zřejmé, že soud neshledal v postupu policejního orgánu ani státního zástupce taková pochybení, která by mu bránila rozhodnout kladně o návrhu na vzetí stěžovatelky do vazby. Proti konkrétním důvodům vazby stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak nebrojí, proto se ani Ústavní soud těmito důvody blíže nezabýval kromě posouzení, zda odůvodnění usnesení soudu je z hlediska vazebních důvodů dostatečné a dospěl k závěru, že tomu tak je a že důvody vazby dle §67 písm. b) a c) tr. řádu jsou dány s ohledem na předchozí obdobnou trestnou činnost stěžovatelky, za níž byla již pravomocně odsouzena, a s ohledem na možnost jejího působení na dosud nevyslechnuté svědky.
V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že v postupu obecných soudů v dané věci nebyla porušena zákonná ustanovení promítající se do roviny protiústavnosti. Obecné soudy interpretovaly a aplikovaly trestní řád ústavně konformním způsobem, a proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatelky o porušení jejích základních práv zaručených ústavním pořádkem.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2009
Stanislav Balík
předseda senátu