ECLI:CZ:US:2009:2.US.3006.08.1
sp. zn. II. ÚS 3006/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008 č. j. 7 Tdo 308/2008-228 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006 č. j. 5 To 579/2006-110, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2008, se stěžovatel domáhá vydání nálezu, jímž "Ústavní soud zruší v záhlaví uvedená rozhodnutí a nařídí obnovu řízení nebo sám v této věci rozhodne tak, že o nejedná o trestné činy".
Z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 89 T 73/2006, bylo zjištěno, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2007 sp. zn. 89 T 73/2007 byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. z. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. z. a byl za to odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 130 hodin. Odvolání stěžovatele bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. 5 To 493/2007 jako nedůvodné zamítnuto. O dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 7 Tdo 308/2008 tak, že je podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl. Šlo přitom o druhé rozhodnutí Nejvyššího soudu v téže trestní věci, neboť usnesením ze dne 6. 3. 2007 sp. zn. 7 Tdo 203/2007 zrušil první odsuzující rozhodnutí soudů obou stupňů, a to rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006 a potvrzující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli i jeho obhájci doručeno dne 5. 5. 2008.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatele ve smyslu shora citovaného bylo jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. 5 To 493/2007. Rozhodnutí o tomto dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 7 Tdo 308/2008) bylo stěžovateli i jeho obhájci doručeno dne 5. 5. 2008. Ústavní stížnost však byla podána až 8. 12. 2008, tedy evidentně po uplynutí zákonem stanovené 60denní lhůty.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Vzhledem k důvodu odmítnutí návrhu považoval Ústavní soud za nadbytečné a neefektivní činit kroky k odstranění vady ústavní stížnosti - absence obligatorního zastoupení advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj