ECLI:CZ:US:2009:2.US.3049.08.1
sp. zn. II. ÚS 3049/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu navrhovatelky M. Ch., ze dne 9. 12. 2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka v zastoupení opatrovníka JUDr. J. L. se návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 12. 12. 2008, obrátila na Ústavní soud se žádostí o přezkum postupu Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 24 Co 426/2008.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl JUDr. L. vyzván k odstranění vad podání ve lhůtě 15 dnů. Tento přípis mu byl doručen oproti podpisu dne 24. 4. 2009.
JUDr. L. přípisem ze dne 4. 5. 2009 Ústavnímu soudu sdělil, že již před podáním ústavní stížnosti navrhovatelce opakovaně vysvětloval, že do objemu jeho práv a povinností spojených s opatrovnictvím nespadá oprávnění podat jejím jménem ústavní stížnost. Uvedl, že navrhovatelce objasnil postavení Ústavního soudu i fakt, že řízení před ním včetně zastupování upravuje speciální zákon o Ústavním soudu, a upozornil ji, že pokud jako opatrovník ústavní stížnost podá, že bude s největší pravděpodobností odmítnuta. I přes tato vysvětlení navrhovatelka na podání ústavní stížnosti trvala. S ohledem na skutečnost, že věc se týká zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, JUDr. L. žádosti navrhovatelky vyhověl. Dodává však, že mezi navrhovatelkou a jím k uzavření dohody o zatupování v řízení před Ústavním soudem nedošlo, a vytýkanou vadu podání proto nelze ve lhůtě k tomu Ústavním soudem stanovené odstranit.
Navrhovatelka přípisem ze dne 7. 5. 2009 nazvaným "Povinnosti stěžovatele zplnomocnit advokáta" Ústavnímu soudu mimo jiné sdělila, že s podanou ústavní stížností zcela souhlasí. Uvedla, že četla důvodovou zprávu k zákonu o Ústavním soudu a je přesvědčena o tom, že takto uděleným souhlasem je "zplnomocnění naplněno" a plná moc již není potřeba. Povinnost být v řízení zastoupen advokátem navrhovatelka beztak považuje za protiústavní a doufá, že bude přičiněním Ústavního soudu zrušena. Závěrem uvádí, že JUDr. L. požádal o osvobození od opatrovnické funkce, a dotazuje se, zda existuje možnost ustanovení tzv. advokáta chudých přímo Ústavním soudem.
Ústavní soud konstatuje, že dne 11. 5. 2009 marně uplynula soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je navrhovatelka přes poučení o možných následcích odstranila.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že výše uvedenou výzvou Ústavního soudu (o níž se navrhovatelka dozvěděla, jak je patrno z jejího přípisu) byly vytčeny vady návrhu, přičemž byla zdůrazněna zejména povinnost plynoucí z ustanovení §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Výzva dále obsahovala upozornění, že pokud vytčené vady podání nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh bez dalšího dle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Přestože JUDr. L. navrhovatelku na povinnosti účastníka v řízení před Ústavním soudem upozornil, k uzavření dohody o zastupování mezi ním a navrhovatelkou podle jeho sdělení nedošlo a speciální plnou moc pro řízení před Ústavním soudem, k jejímuž doložení Ústavní soud přípisem ze dne 21. 4. 2009 předně vyzýval, navrhovatelka nepodepsala.
Nad rámec Ústavní soud uvádí, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a stojí tedy mimo soustavu obecných soudů. Ustanovení opatrovníkem pro řízení před obecným soudem (stejně jako ustanovení či určení advokátem) nemá účinky v řízení před Ústavním soudem. V řízení o ústavních stížnostech je předmětem posouzením případných dotčení v rovině ústavní, nikoli zákonné, řízení má proto řadu specifik. Povinná účast advokáta při zpracování ústavní stížnosti má předně zabezpečit splnění zákonem stanovených náležitostí, k nimž patří kvalifikované vyhodnocení skutečností, které signalizují porušení ústavnosti, včetně označení dotčených ústavně zaručených práv. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem lze spatřovat i ve snaze garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení a omezit zbytečná podání. Ústavní soud se naznačenou otázkou opakovaně zabýval (srov. stanovisko Pl.ÚS-st-1/96, usnesení II. ÚS 141/97, usnesení III. ÚS 296/97 a další). Na opodstatněnost zákonné úpravy povinného právního zastoupení ve své judikatuře opakovaně poukazuje. K prokázání existence právního zastoupení se podle ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje předložení speciální plné moci, "v níž musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem". Nelze se tudíž spokojit s postupem, který navrhovatelka zvolila. K dotazu navrhovatelky Ústavní soud sděluje, že citovaný zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, má možnost obrátit se na Českou advokátní komoru (110 00 Praha 1, Národní 16) se žádostí o určení advokáta.
Za této situace, kdy navrhovatelka i přes poučení o možných následcích vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranila, Ústavní soud její návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj