ECLI:CZ:US:2009:2.US.3101.08.2
sp. zn. II. ÚS 3101/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatelů E. R. a E. R., obou zastoupených JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou, se sídlem Modřínová 2, 326 00 Plzeň, proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 2/2008, a proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 1/2007, za účasti obce Klabava, se sídlem 338 41 Klabava 17, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se obrátili na Ústavní soud podáním označeným jako "Ústavní stížnost proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 2/2008 a proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 1/2007".
Jak v textu uvedli, domnívají se, že uvedené vyhlášky jsou v rozporu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, a zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Také z toho důvodu podali Ministerstvu vnitra České republiky podnět k přezkoumání zákonnosti vyhlášky dle zákona o obcích.
Dále vyjádřili přesvědčení, že uvedené vyhlášky se přímo dotýkají jejich práv jako vlastníků nemovitostí a zásadním způsobem tato práva omezují v rozporu s Listinou základních práv a svobod a v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Konkrétně jde stěžovatelům o to, že napadenými vyhláškami byla vymezena přístupová trasa ke zdroji vody pro hašení výlučně přes jejich pozemky. Tím dle jejich názoru došlo k omezení jejich vlastnického práva nad rámec zákona a došlo k tomu opatřením obce učiněným nad rámec jejího zákonného zmocnění k vydání obecní vyhlášky.
Stejně jako v jiných případech Ústavní soud předtím, než mohl přistoupit k vlastnímu meritornímu projednání věci, nejprve zkoumal, zda podaný návrh vyhovuje z hlediska formálních požadavků kladených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou splněny podmínky řízení. Výrok rozhodnutí je odrazem negativního závěru.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR leda tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného vyplývá, že musí jít o individuální akt veřejné moci, který je výsledkem řízení, jehož stěžovatel, který o sobě tvrdí, že je dotčen ve svých základních právech, byl nebo podle zákona měl být účastníkem. Vyhláška obce takovým aktem není. Legislativní činnost včetně vydávání obecně závazných předpisů orgány samosprávy v mezích jejich pravomoci a působnosti za zásah orgánu veřejné moci, který je způsobilý porušit základní právo občana, totiž považovat nelze, a to ani v tom případě, kdy - jak navrhovatelé tvrdí - jeho ustanovení porušují jejich základní práva (shodně viz. usnesení sp.zn. I ÚS 92/94).
Pokud jde o obecně závazné předpisy, zákon o Ústavním soudu v ustanovení §64 odst. 2 stanoví, kdo a za jakých podmínek může podat návrh na zrušení zákonů nebo jiných předpisů. Procesním prostředkem přímo proti obecně závazné vyhlášce obce by tudíž v daném případě byl pouze návrh podle §64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jehož ustanovení jsou natolik jednoznačná, že je nelze obejít, a to ani pomocí §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že návrh nesplňoval ani základní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu pro přezkum jeho obsahu; byl podán osobami zjevně k tomu neoprávněnými, a soudci zpravodaji proto nezbylo, než jej podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna. 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj