ECLI:CZ:US:2009:2.US.3139.08.1
sp. zn. II. ÚS 3139/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V. R., právně zastoupeného JUDr. Michaelou Pretschovou, advokátkou se sídlem Pražská 2951, Varnsdorf, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 0 Nt 1113/2008 a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. 2 ZT 235/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí. Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z přiložených kopií napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Dne 3. 5. 2008 bylo proti stěžovateli a dalším třem osobám zahájeno trestní stíhání pro trestný čin kuplířství dle §204 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, spáchaného ve formě spolupachatelství. Rozhodnutím Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 5. 2008 byl stěžovatel (i s ostatními) vzat do vazby dle §67 písm. b) a c) trestního řádu. Dne 3. 8. 2008 zanikl ze zákona vazební důvod dle §67 písm. b) trestního řádu. Státní zástupckyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně rozhodla dne 30. 7. 2008 tak, že ponechává stěžovatele (a ostatní) ve vazbě dle §67 písm. c) trestního řádu; Okresní soud v Děčíně dne 13. 8. 2008 zamítl stížnosti všech čtyř obviněných.
Usnesením ze dne 11. 11. 2008 č. j. 2 ZT 235/2008-292 rozhodla státní zástupkyně ve smyslu §71 odst. 4 trestního řádu tak, že ponechává nadále stěžovatele (a ostatní tři obviněné) ve vazbě dle §67 písm. c) trestního řádu.
Stěžovatel (i ostatní) podal stížnost, která byla usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 0 Nt 1113/2008 zamítnuta pro nedůvodnost.
V tomto konkrétním případě stěžovatel napadá především způsob výkladu a aplikace ustanovení §71 odst. 4 trestního řádu, tak jak jej provedly v napadených rozhodnutích státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně ( viz usnesení ze dne 11.11.2008, sp. zn. 2 ZT 235/2008 ) a Okresní soud v Děčíně ( viz usnesení ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 0 Nt 1113/2008).
Pokud se týká usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně č.j, 2 ZT 235/2005, pak v tomto usnesení nejsou důvody vazby objasněny vůbec, rovněž tak není objasněno, proč nebylo možné trestní stíhání v zákonné lhůtě skončit a v čem je spatřována obava, že propuštěním na svobodu stěžovatele by hrozilo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání.
Usnesení OS v Děčíně sp. zn. 0 Nt 1113/2008 alespoň trochu objasňuje trvající vazební důvod dle §67 písm. c) trestního řádu: "Rozsáhlá síť podniků, v nichž měla být trestná činnost páchána, dlouhá několikaletá doba trestného jednání, jakož i lukrativnost trestné činnosti, nepochybně odůvodňují i předstižnou vazbu dle §67 písm. c) tr.ř. Trestnou činnost, pro kterou jsou obvinění stíháni, je možno provozovat, jak plyne i z jiných trestních věcí, i v bytech se zajištěním minimálního komfortu a nemusí být provozována pouze v nočních klubech." Rovněž tak se soud zabýval důvody, proč nebylo možné pro obtížnost věci či z jiných závažných důvodů trestní stíhání v zákonné lhůtě skončit: "Ustanovení desítek svědků a jejich výslechy po sdělení obvinění zcela jednoznačně opravňují uzavřít, že jde o věc obtížnou, kterou nebylo možno skončit ve lhůtě do 13. 11. 2008." Nicméně stížností napadené usnesení se zcela vůbec nezabývá důvody, ze kterých by mělo vyplývat, že propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Toto usnesení tak vůbec nereflektuje na námitky uplatněné stěžovatelem ve stížnosti proti usnesení státní zástupkyně OSZ v Děčíně ze dne 20. 11.2008.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ustanovení §71 odst. 4 věta první trestního řádu stanoví státnímu zástupci povinnost v zákonné lhůtě opětovně rozhodovat o tom, zda bude obviněný ponechán ve vazbě. Rozhodnutí o ponechání obviněné osoby ve vazbě závisí jednak na splnění obecných podmínek vazby dle §67 trestního řádu a jednak na splnění dvou dalších obligatorních podmínek uvedených v §71 odst. 4 větě druhé trestního řádu, tedy že nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v zákonné lhůtě (tří měsíců) skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.
Stěžovatel byl ponechán ve vazbě předstižné. K tomuto vazebnímu důvodu, uvedenému v §67 písm. c) trestního řádu, Ústavní soud konstatuje, že z titulu převážně preventivní funkce tohoto vazebního důvodu nelze požadovat, aby soudce učinil v tomto smyslu naprosto jistý závěr, že nebude-li obviněný ponechán ve vazbě, naplní se následek předpokládaný §67 písm. c) trestního řádu. Požadavek jistoty bez důvodných pochybností není ve většině případů rozhodování o vazbě reálný, neboť nelze vyčkávat až do okamžiku, kdy již je jisté, že obviněný bude páchat další trestnou činnost, protože by se v praxi takovému jednání zpravidla již nepodařilo zabránit. Postačující je, aby ve vazebních rozhodnutích byly vysvětleny konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný, bude-li ponechán na svobodě, bude jednat způsobem předpokládaným v §67 písm. c) trestního řádu.
Pokud jde o napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně, musí Ústavní soud konstatovat, že odůvodnění závěru o (dalším) ponechání stěžovatele ve vazbě zcela nenaplňuje obligatorní podmínky vyžadované v §71 odst. 4 trestního řádu, které mělo státní zastupitelství zkoumat. Státní zástupkyně toliko shrnula, v jakém stavu se vyšetřování nachází a jaké úkony provedla. V závěru pouze uvedla, že "jde o složitou věc, propuštěním obviněných na svobodu by hrozilo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání". Takové odůvodnění ponechání stěžovatele ve vazbě je však obecné a nevypovídající o naplnění podmínek; jde toliko o citaci zákonného ustanovení.
Ústavní soud však dospěl k závěru, že výše uvedené nedostatky rozhodnutí státní zástupkyně byly napraveny navazujícím usnesením Okresního soudu v Děčíně. Jeho rozhodnutí neobsahuje pouze obecné a povšechné odůvodnění, příp. reprodukci znění zákonných ustanovení. Na rozhodnutí soudu je přitom třeba nahlížet také ve spojení s konkrétními zjištěnými skutečnostmi uvedenými v rozhodnutí státní zástupkyně (popis skutku u obviněných, délka trestního jednání, skutečnosti zjištěné o toku peněz ad.). Z rozhodnutí soudu je zřejmá argumentace, kterou se soud vypořádává s podmínkami vazby dle §67 písm. c) trestního řádu i dalšími podmínkami dle §71 odst. 4 věta druhá trestního řádu.
Soud poukázal na skutkovou složitost věci, rozsah a časovou náročnost dokazování, potřebu výslechu desítek osob, jejichž výpovědi byly rozhodující pro řádné objasnění věci (fungování organizované skupiny v rozsáhlé síti podniků), i na délku doby trestného jednání (od počátku roku 2005). Soud rovněž uvedl, že ve věci neshledal žádné průtahy v dokazování, když rychlost byla průběžně sledována státní zástupkyní i soudem. Toto odůvodnění (dosavadní) nemožnosti skončení trestního stíhání považuje Ústavní soud za dostatečné a řádné, a to i vzhledem ke skutečnosti, že trestní stíhání pro trestnou činnost uvedeného charakteru bylo zahájeno v květnu 2008 (dle napadeného usnesení byla navíc dne 1. 12. 2008 podána už obžaloba proti stěžovateli a dalším 8 osobám).
Rovněž tak považuje Ústavní soud za dostatečnou argumentaci o hrozbě zmaření či podstatného ztížení dosažení účelu trestního stíhání propuštěním obviněných (včetně stěžovatele) na svobodu, resp. o "zvýšeném" naplnění podmínek vazby předstižné. Z rozhodnutí je zřejmý poukaz na promyšlenost, rozhodnost a odhodlanost obviněných osob, na síť/množství "kontaktů" a míst páchání, dále na charakteristiku trestné činnosti a možnost jejího páchání v pozměněné formě, na vysokou nebezpečnost a rovněž velkou lukrativnost (organizovaná skupina, délka doby páchání, svou podstatou pokračující jednání, rozsáhlá síť podniků, množství "souvisejících osob" - svědků, konkrétní údaje o ziscích, páchání i ve vztahu k osobám mladším 18 let - rozšíření trestního stíhání u jednoho z obviněných). Ústavní soud má tak za to, že zpřísněné požadavky §71 odst. 4 trestního řádu byly ve vztahu k trvání důvodů předstižné vazby v daném případě dostatečně odůvodněny, a to i s ohledem na popsanou organizovanost, rozsah a závažnost trestné činnosti.
S ohledem na již podanou obžalobu zákon stanoví lhůtu 30 dnů pro opětovné zkoumání podmínek dalšího trvání vazby.
Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako návrh neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
Stanislav Balík
předseda senátu