ECLI:CZ:US:2009:2.US.45.09.1
sp. zn. II. ÚS 45/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. K., proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 11. 2008 č. j. 9 C 225/2008-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 1. 2009 a doplněnou dne 22. 1. 2009, stěžovatelka napadá postup Okresního soudu v Táboře při vydání usnesení ze dne 20. 11. 2008 č. j. 9 C 225/2008-20, kterým nebylo vyhověno její žalobě podané proti katastrálnímu úřadu.
Z obsahu napadeného usnesení, připojeného k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že stěžovatelka se žalobou, podanou proti Katastrálnímu úřadu v Táboře, domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem (v žalobě blíže specifikovaným). Dotčeným usnesením Okresní soud v Táboře řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro nedostatek podmínky řízení (způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení). Současně stěžovatelku poučil, že proti usnesení lze podat do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání. Jak Ústavní soud ověřil u Okresního soudu v Táboře, stěžovatelka odvolání nepodala a usnesení nabylo dne 25. 12. 2008 právní moci.
Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto nástroje ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.
V nyní posuzované věci stěžovatelka, ač řádně soudem prvního stupně poučena o možnosti podat proti napadenému usnesení odvolání, tento řádný opravný prostředek nepodala. Nedala tak odvolacímu soudu příležitost, aby se její věcí zabýval. Tím se zbavila možnosti, aby rozhodnutí obecných soudů přezkoumal z hlediska ústavnosti Ústavní soud.
Vzhledem k tomuto zjištění již Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání, neboť ani takovým postupem by stěžovatelka nedosáhla věcného projednání návrhu.
Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj