ECLI:CZ:US:2009:2.US.680.09.1
sp. zn. II. ÚS 680/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V.D., zastoupeného JUDr. Gabrielou Lyžbickou, advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1555/2008 ze dne 10. prosince 2008, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 550/2007 ze dne 23. ledna 2008 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 25/2007 ze dne 8. listopadu 2007, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Městského soudu v Praze a 3) Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Městského státního zastupitelství v Praze a 3) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 23. března 2009 ústavní stížnost, která měla vady, a proto byl vyzván k jejich odstranění.
2. K odstranění vad došlo podáním právní zástupkyně stěžovatele ze dne 27. dubna 2009. Podle něj se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž byl rozsudkem soudu pro prvého stupně uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že postupně fyzicky napadl dvě osoby a následně jim odcizil určité věci, přičemž byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 53/90 ze dne 30 listopadu 1990 odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona, a za to mu byl jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Usnesením odvolacího soudu bylo jeho odvolání zamítnuto jako nedůvodné a jeho dovolání bylo dovolacím soudem odmítnuto jako opožděně podané. Uvádí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces založeného čl. 4 odst. 3, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práva a svobod (dále jen Listina), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
3. Konkrétně v ústavní stížnosti tvrdí, že nebyly provedeny jím navržené důkazy aniž by jejich neprovedení soud zákonným způsobem zdůvodnil, hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zákonnými zásadami, když nebyla legitimním způsobem vyvrácena presumpce jejich pravdivosti, byla pominuta zásada vyváženého provedení vyhledávací zásady signované literou zákona jako materiální pravdy a odmítnutí dovolání bylo protiústavní. K odmítnutí dovolání pak rozvádí, že soudem mu byla poskytnuta soudcovská lhůta třiceti dnů a byl vyzván, aby jeho dovolání doplnil právní zástupce. Jelikož právní zástupce tak učinil dne 18. července 2008, což bylo ještě ve lhůtě (ta vypršela dne 20. července 2008), jeví se odmítnutí jako nedůvodné. Stěžovatel však k ústavní stížnosti nepřiložil ani kopii dovolání, které měl sám podat, ani rozhodnutí, kterým mu měla být poskytnuta soudcovská lhůta k doplnění dovolání. Naopak z předloženého dopisu Mgr. Pavla Trnky ze dne 2. února 2009 vyplývá, že jej uvedený ustanovený obhájce po obdržení odmítacího usnesení dovolacího soudu sám vyzývá k předložení listiny, jež by tvrzení stěžovatele dokládala.
4. Především s ohledem na skutková tvrzení stěžovatele ohledně jeho dovolání si Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 25/2007. Z něj zjistil, že po ukončení obhajoby stěžovatele vykonávané Mgr. Vladimírem Mikulou, jenž za stěžovatele naposledy podal odvolání, byl opatřením odvolacího soudu ze dne 3. ledna 2008 ustanoven stěžovateli obhájcem Mgr. Pavel Trnka. Ten se zúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu a dne 6. března 2008 mu bylo doručeno usnesení odvolacího soudu, které je nyní napadeno ústavní stížností. Stěžovateli bylo toto usnesení doručeno dne 5. března 2008. Dovolání bylo podáno obhájcem stěžovatele k poštovní přepravě dne 17. července 2008 a z jeho označení a obsahu není patrno, že se jedná o doplnění dovolání, jež podal stěžovatel osobně, a není v něm zmínka o tom, že byla k doplnění dovolání poskytnuta třicetidenní soudcovská lhůta. Ve spise se přitom v uvedeném časovém rozmezí nenachází nic, co by podal stěžovatel osobně, ani žádný přípis soudu, kterým by byla stěžovateli k doplnění odvolání poskytována soudcovská lhůta. V číslování listů spisu přitom neexistuje mezera ani z něj není jinak patrno, že by z něj bylo něco odstraněno.
5. Z uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že lze považovat za ústavně souladný závěr dovolacího soudu, totiž že lhůta k podání dovolání, o níž byl v usnesení odvolacího soudu řádně poučen, stěžovateli marně uplynula dne 6. května 2008. Formálně zákon vůbec nezná možnost poskytnutí soudcovské lhůty k doplnění dovolání a navracení zákonné lhůty podle §61 trestního řádu je u dovolání výslovně vyloučeno v
§265e odst. 4 trestního řádu. Ústavním soudem přitom nebyl zjištěn žádný procesní úkon, ze kterého by snad mohlo vyplývat legitimní očekávání stěžovatele, že může být dovolání jeho obhájcem podáno (doplněno) i po uplynutí zákonné lhůty.
6. S ohledem na to, že stěžovatel jako poslední procesní prostředek k ochraně svého práva použil dovolání, sdílí námitky proti předchozím rozhodnutím obecných soudu rozhodnutí o námitkách směřujících proti rozhodnutí dovolacího soudu. Jinak by též bylo možné nahlížet na ústavní stížnost směřující jen proti oněm předchozím rozhodnutím jako na opožděně podanou.
7. Ze shora vyložených důvodů byla Ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu