ECLI:CZ:US:2009:2.US.984.09.1
sp. zn. II. ÚS 984/09
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 6. května 2009 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti T. H., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Štěpánská 630/57, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2008 sp. zn. 32 C 44/94 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2009 sp. zn. 1 Co 221/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy porušily jeho základní právo garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel se ve své právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 44/94 domáhal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovení zástupce z řad advokátů. O podaném návrhu rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2008 č. j. 32 C 44/94-384 tak, že stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal stěžovatel odvolání. O tomto odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2009 tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc. Dle stěžovatelova tvrzení došlo k porušení jeho, v ústavní stížnosti uvedených, základních práv tím, že obecné soudy nesprávně rozhodly, když při rozhodování o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů vycházely jen z příjmu a majetku stěžovatele, ale již nepřihlédly k jeho dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly jednoduché právo svévolně (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 321/03, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374 - 375).
Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení svých základních práv, avšak argumentace obsažená v ústavní stížnosti se ve věci samé pohybuje na úrovni aplikace podústavního práva. Aplikace právní normy provedená obecnými soudy ve věci stěžovatele je z hlediska ústavního přijatelná a Ústavní soud proto nemá důvod k zásahu, neboť obecné soudy si zjistily skutečnosti související s posouzením majetkových poměrů stěžovatele, tyto ústavně přijatelně zformulovaly do skutkových závěrů na které aplikovaly právní normu tak, že nelze v jejich postupu spatřovat výkon zakázané libovůle. Postup a závěry obecných soudů z hlediska ústavněprávního nevybočily z rámce možného posouzení věci.
Ústavní soud proto neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatele, jak tvrdil v ústavní stížnosti, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2009
Jiří Nykodým
předseda senátu