ECLI:CZ:US:2009:3.US.1031.09.1
sp. zn. III. ÚS 1031/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele G.O.M. Liptál, spol. s r. o. se sídlem Lhota u Vsetína 10, IČ 18054994, zastoupeného JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově 843, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2009 č. j. 32 Cdo 533/2008-75, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2007 č. j. 5 Cmo 245/2007-55 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2007 č. j. 19 Cm 12/2004-41, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak byla publikována pod č. 209/1992 Sb., jakož i v čl. 5 Ústavy ČR, podle něhož je soudce vázán při rozhodování zákonem (míněn zřejmě čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR). Vyslovil přesvědčení, že soudy nepostupovaly v souladu s §153 občanského soudního řádu, který jim ukládá rozhodovat na základě zjištěného skutkového stavu věci a důkazy hodnotit dle zásady jejich volného hodnocení ve smyslu §133 občanského soudního řádu (míněn nepochybně §132 o. s. ř.).
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s přihlédnutím k obsahu uplatněných dovolacích námitek opodstatněně neshledal podmínky dané ustanovením §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, tj. podmínky pro přípustnost dovolání, a proto je důvodně odmítl, aniž by toto rozhodnutí záviselo na jeho uvážení, jak má na mysli §72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu. Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalších odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh napadající rozhodnutí dovolacího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Stížnost brojící proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě nutno považovat za podanou po lhůtě k tomu stanovené [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. b) a §72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2009
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu