ECLI:CZ:US:2009:3.US.1421.08.1
sp. zn. III. ÚS 1421/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele T. K. P., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 3. 2008 sp. zn. 14 C 45/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na uložení povinnosti k úhradě úroku z prodlení z částky 81.000,- Kč, 200,- EUR a 100,- USD, jež mu byly při domovní prohlídce odňaty a později vráceny. Poukázal na řízení probíhající u soudu a vyslovil přesvědčení, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces. S ohledem na dané poučení o možnosti odvolání tak učinil, i když předpokládal, že vzhledem k výši uplatněné částky bude toto odmítnuto pro nepřípustnost - proto současně podal proti rozsudku soudu I. stupně ústavní stížnost.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, stížností napadeného rozsudku a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2008 č. j. 18 Co 361/2008-126 bylo zjištěno, že stěžovatel uplatnil u soudu I. stupně (poté, co žalobu změnil a omezil) nárok na úrok z prodlení z částky 81.000,- Kč, 200,- EUR a 100,- USD za dobu od 2. 9. 2006 do 11. 9. 2006, přičemž jeho žaloba byla zamítnuta. Soud žalobce poučil tak, že proti rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze, což stěžovatel učinil a současně podal ústavní stížnost. Soud II. stupně usnesením ze dne 3. 11. 2008 odvolání odmítl pro jeho nepřípustnost, když předmětem řízení byl uplatněný nárok na částku nepřesahující limit pro odvolací řízení, tj. zákonem stanovenou výši 2.000,- Kč. Pokud jde o rozhodnutí soudu I. stupně, zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Obvodní soud pro Prahu 2 vyčerpávajícím způsobem objasnil důvody, pro které došlo při domovní prohlídce k vydání věcí, mj. i bankovek, dále okolnosti, za nichž došlo k jejich vrácení i zahájení trestního stíhání stěžovatele. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat a konstatovat, že podaná ústavní stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou. Nutno též dodat, že uplatněný úrok za dobu od 2. 9. 2006 do 11. 9. 2006, jak byl mj. vyčíslen odvolacím soudem, nedosáhl ani částky 200,- Kč, což s ohledem na úlohu Ústavního soudu, vyplývající z čl. 87 odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., lze označit pro řízení o ústavní stížnosti za důvod bagatelní - samotné její nepřiznání nelze považovat za zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod, jestliže se soud žalobou, kterou byl takový nárok uplatněn, v proběhlém soudním řízení zabýval (čl. 90 Ústavy ČR).
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu