ECLI:CZ:US:2009:3.US.146.09.1
sp. zn. III. ÚS 146/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky T. Q., zastoupené JUDr. Alešem Adámkem, advokátem se sídlem Bojčenkova 1, 198 00 Praha 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2008 č. j. 2 Azs 81/2008-95, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. ledna 2008 č. j. 60 Az 57/2007-42 a rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 29. května 2007 č. j. OAM-1-385/VL-07-18-2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, tj. usnesení Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, jeho vydání předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě o žalobě a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, kterým byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta její žádost o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pro posouzení věci rozhodném.
Pokud se stížnostních bodů návrhu týče, stěžovatelka zdůraznila, že ve správním řízení o její žádosti došlo k porušení §3 a §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když nedošlo k odůvodnění toho, zda důvody jí uváděné jsou relevantní či nikoliv pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu §14a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S touto otázkou, jak uvádí, se dle jejího přesvědčení následně nevypořádaly ani obecné soudy.
Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že předmětnými rozhodnutími orgánů veřejné moci došlo k porušení ústavních kautel plynoucích z čl. 4, čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy ČR. Mimo zmíněného kasačního návrhu se proto domáhala, aby Ústavní soud rozhodl i o návrhu dle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak se podává z obsahu v záhlaví označeného rozsudku, pro v něm jednotlivě rozvedené důvody dospěl Krajský soud v Ostravě k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud posléze shora citovaným usnesením dle §104a s. ř. s. kasační stížnost stěžovatelky pro nepřijatelnost odmítl. Učinil tak poté, co reagoval na kasační námitky poukazem na svou (přesně označenou) judikaturu, včetně citací relevantních argumentů v ní obsažených, přičemž v tomto kontextu dovodil, že svým významem kasační stížnost stěžovatelky podstatně nepřesahuje její vlastní zájmy.
Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Z obsahu logicky konstruovaných odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, na něž pro tento důvod postačí odkázat, a stejně tak i rozhodnutí Ministerstva vnitra vyplývá, že se zabývaly všemi okolnostmi, jež byly z pohledu právního rámce dopadajícího na azylovou záležitost stěžovatelky relevantní, resp. jimiž se v kontextu vývoje její konkrétní záležitosti zabývat měly. Obecné soudy rovněž v rozhodovacích důvodech svých rozhodnutí reagovaly patřičně na všechny námitky, které jsou ve zcela shodném rozsahu opakovány v ústavní stížnost. Nelze tudíž přisvědčit tvrzení stěžovatelky o tom, že by se dostatečně nezabývaly jejími argumenty, naopak odpovědi na ně včetně poukazu na příslušnou judikaturu v napadených rozhodnutích v nezbytném rozsahu obsaženy jsou. Jejím výtkám v tomto směru co do jejich důvodnosti napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci nekorespondují.
V důsledku tohoto zjištění Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh dle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. se takto stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu