ECLI:CZ:US:2009:3.US.178.09.1
sp. zn. III. ÚS 178/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1. M. K. a 2. M. K., obou zastoupených JUDr. Ing. Miroslavem Silovským, advokátem v Plzni, Karlova 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008 č. j. 2 Cmo 120/2008-143, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelky navrhly zrušení výše uvedeného usnesení ve výroku II, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. Tvrdí, že napadeným výrokem bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2008 č. j. 49 Cm 108/2003-117 a řízení vůči stěžovatelkám bylo zastaveno (výrok I.). Ve výroku II. vrchní soud rozhodl o nákladech řízení tak, že stěžovatelkám uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 83 539,19 Kč.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkami uplatněných námitek a dospěl k závěru, že jejich ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelek s rozhodnutím o nákladech řízení a jejich argumentace zůstává zcela na úrovni podústavního práva.
Ústavní soud konstatuje, že se otázkou nákladů řízení ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být obvykle předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zpravidla intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování této problematiky, ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě. Ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2006 sp. zn. II. ÚS 259/05).
O takový případ se v posuzované věci nejedná. Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení podrobně popsal průběh řízení a dostatečně srozumitelně odůvodnil výrok o nákladech řízení a aplikaci příslušného zákonného ustanovení. O nákladech řízení rozhodl po zjištění, že žaloba byla proti stěžovatelkám (v řízení před obecnými soudy žalovaným) uplatněna v době, kdy byly spolu s dalším žalovaným oprávněnými dědičkami po zůstaviteli. Teprve po dohodě, uzavřené mezi dědici a schválené Obvodním soudem pro Prahu 4, nabyl dědictví pouze další žalovaný. Podle názoru vrchního soudu má takové jednání účastníků vliv na rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť stěžovatelky svým jednáním zavinily, že řízení bylo proti nim zastaveno. Polemika stěžovatelek s tímto závěrem odvolacího soudu zcela postrádá ústavněprávní argumentaci a omezuje se pouze na jejich nesouhlas s výsledkem rozhodnutí o nákladech řízení.
Ústavní soud neshledal v napadeném výroku tvrzené porušení práva stěžovatelek na spravedlivý proces. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu