ECLI:CZ:US:2009:3.US.2237.09.1
sp. zn. III. ÚS 2237/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D. advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 24, proti rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 24 Nt 792/2009, pokynu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2009, č.j. 8 VZV 1/2009-100, a usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie ČR ze dne 18. 3. 2009 a ze dne 25. 6. 2009, ČTS:OKFK:402-427/TČ-2008-009023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 bod 3 písm. c), čl. 17 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že shora uvedeným pokynem Vrchní státní zastupitelství v Praze podle §174 odst. 2 písm. a) tr. řádu uložilo policejnímu orgánu (Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policiea vyšetřování, Policie ČR), aby vedl trestní řízení proti stěžovateli (podezřelému) pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 a 4 tr. zákona, jako proti osobě uprchlé ve smyslu §302 tr. řádu a postupoval podle §303 odst. 1 tr. řádu.
Proti stěžovateli bylo výše uvedeným usnesením policejního orgánu ze dne 18. 3. 2009 podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podle §148 odst. 1 a 4 tr. zákona.
Policejní orgán ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 25. 6. 2009 s poukazem na §160 odst. 1 a 5 tr. řádu zahájil trestní stíhání pro další skutek, v němž byl spatřován trestný čin podle §148 odst. 1 a 4 tr. zákona.
Ústavní stížností rovněž napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích byl stěžovateli v předmětné trestní věci ustanoven (§39 tr. řádu) obhájcem JUDr. D. H., advokát.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že procesní podmínky pro vedení řízení proti uprchlému ve smyslu ustanovení §302 a násl. tr. řádu splněny nebyly a orgány činné v trestním řízení, v rozporu kupříkladu s "rozhodnutím NS R 38/1995", vycházely jen ze "samotného pobytu v cizině" a nezjišťovaly "motiv, tj. snahu uprchnout nebo se vyhnout trestnímu stíhání". Tyto orgány nedodržely ani jimi stanovený termín - den 1. 7. 2009 - do kterého se "mohl sám, dobrovolně a řádně dostavit k podání vysvětlení". Právo na obhajobu, míní stěžovatel, porušily pak tím, že neuznaly plnou moc udělenou v záhlaví jmenovanému advokátovi, která byla datována dnem 10. 2. 2009 a založena do "předmětného spisu". Policejní orgán nezohlednil plnou moc v rámci "nuceného náhradního postupu" udělenou jeho matkou dne 28. 6. 2009 též tím, že obhájci odepřel nahlédnout do spisu, což bylo později úspěšně napadeno stížností k vrchnímu státnímu zastupitelství.
Ve vyjádřeních k ústavní stížnosti daly orgány činné v trestním řízení najevo, že svá rozhodnutí pokládají za věcně správná, a proto na svých právních závěrech setrvávají; shodně mají za to, že ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel v replice jim opětovně oponoval, a předchozí podání doplnil sdělením, že obě ústavní stížností napadená usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 9. 2009, č.j. 8 VZV 1/2009-299, zrušena a policejnímu orgánu bylo přikázáno, aby ve věci znovu jednal a rozhodl [§149 odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Připustil, že tím "k určité věcné nápravě ... došlo, nicméně tato skutečnost nic nemění na tom, že v jeho případě byl porušen zákon".
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Za výše popsané procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jdeli o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("neústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích bylo zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí (zde usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 9. 2009, č. j. 8 VZV 1/2009-299), jímž ostatně byla napadená usnesení policejního orgánu (jinak) odstraněna.
Jelikož tak tomu dosud není, je ústavní stížnost ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Výsledky řízení o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání sice nemohly přímo (kasačně) zasáhnout ústavní stížností rovněž napadené rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích, resp. pokyn Vrchního státního zastupitelství v Praze, důvod k procesní aktivitě Ústavního soudu však není ani zde; v procesní situaci, jež nastala zrušením usnesení policejního orgánu, totiž tato rozhodnutí nejsou způsobilá se dotknout ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Jelikož není ani zřetelného důvodu, aby - byť jen z důvodů procesních - musela být odklizena, je přiléhavé, konformně závěrům předchozím, ústavní stížnost i v této části posoudit jako návrh nepřípustný, který Ústavní soud proto odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj