ECLI:CZ:US:2009:3.US.2281.09.1
sp. zn. III. ÚS 2281/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ch. A. P., zastoupeného Mgr. Petrem Ostrouchovem, advokátem v Praze 1, Voršilská 10, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008 č. j. 32 C 203/2007-53 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009 č. j. 1 Co 427/2008-79, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozsudků vydaných v řízení o ochranu osobnosti, kde vystupoval na straně žalobce. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy obou stupňů uvedenými rozhodnutími porušily jeho právo na osobní čest a dobrou pověst podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že k porušení uvedených základních práv došlo v důsledku uveřejnění článku v týdeníku EURO s názvem "První padlý" s podtitulem "Tendr, který vyhrála firma ředitelovy manželky, stál Ch. P. místo", uveřejněný dne 4. 6. 2007, a zprávy s názvem "Euro: Pokus o zmanipulování zakázky v Unipetrolu má první oběť", uveřejněné na veřejně přístupných stránkách www.ctk.cz. Oba uvedené články pojednávaly o kauze přidělení zakázky manželce generálního ředitele Unipetrolu F. V., podle které měl být stěžovatel, v důsledku hrubého porušení pravidel při výběrovém řízení, donucen odejít ze společnosti Unipetrol.
Stěžovatel vyvrací skutková tvrzení obsažená v uvedených článcích a tvrdí, že ani jeden z obecných soudů se nevypořádal s pravdivostí či nepravdivostí stěžovatelem zpochybněných skutkových tvrzení, která opět uvádí v ústavní stížnosti. Stěžovatel tvrdí, že nebyl potrestán odvoláním z funkce, v celém řízení bylo prokázáno, že uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru a obdržel bonus. Vše ostatní jsou podle stěžovatele nedůvodné spekulace soudů obou stupňů, které svými rozhodnutími pokračují v zásazích do osobnostních práv stěžovatele, započatých předmětnými články.
Z připojených rozsudků Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze zamítl žalobu stěžovatele, aby vedlejší účastníci, 1. společnost EURONEWS, a. s., a 2. Česká tisková kancelář, zaplatili solidárně 500 000,-Kč, a aby vedlejší účastník 1. uveřejnil v časopise EURO omluvu stěžovateli za nepravdivá sdělení v článku "První padlý" a vedlejší účastník 2. omluvu na výše uvedené webové stránce v rubrice ekonomické zpravodajství a ponechal ji zde alespoň 45 dní.
Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když shodně se soudem prvního stupně došel k závěru, že nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce a není tedy dána odpovědnost žalovaných podle §13 občanského zákoníku. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku mimo jiné zdůraznil, že stěžovatele je třeba považovat za osobu veřejného zájmu s ohledem na jeho společenské postavení (vyšší manažerské funkce) v obchodních společnostech a že v důsledku toho musí akceptovat vyšší míru veřejné kritiky, než jiní občané, a musí být srozuměn s tím, že kritika, popř. jeho hodnocení nemusí být vždy jen příznivé. Soud dále poukázal na skutečnost, že okolnosti související s restrukturalizací Unipetrolu Trade, a. s., je třeba považovat za informace, na které má veřejnost právo. Ke konkrétním námitkám ohledně uveřejněných článků odvolací soud uvádí, že shodně s právními závěry soudu prvního stupně nepovažuje napadená tvrzení za neoprávněný zásah do osobnostních práv stěžovatele a tuto skutečnost podrobně zdůvodňuje.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se skutkovými zjištěními i právními závěry obecných soudů. Trvá na svém předsvědčení, že předmětným článkem bylo zasaženo do jeho osobnostních práv a práva na spravedlivý proces.
K této polemice je třeba uvést, jak již bylo judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování, prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít jen tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
K takovému pochybení však v dané věci nedošlo. Podle názoru Ústavního soudu soudy obou stupňů náležitě zhodnotily provedené důkazy ve smyslu §132 občanského soudního řádu a na jejich základě učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Jejich rozhodnutí jsou ústavně konformní a v podstatě nelze než odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí, zejména rozsudku Vrchního soudu v Praze. Ten se přesvědčivě vypořádalse všemi námitkami a tvrzeními stěžovatele. Ústavní soud tak ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud orgány veřejné moci rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.
Ústavní soud proto došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná,a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu