ECLI:CZ:US:2009:3.US.2393.09.1
sp. zn. III. ÚS 2393/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V. U., zastoupeného JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou v Praze 4, Medkova 913/48, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 4. 2009 č. j. 5 C 205/2007-108, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 3. 9. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 4. 2009 č.j. 5 C 205/2007-108. Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné uvedl, že podal proti rozsudku (též) odvolání a že toto odvolání je podáno včas, neboť rozsudek nebyl stěžovateli řádně doručován, nemohla nastat fikce, proto rozsudek mu byl doručen osobně až dne 7. 7. 2009.
Dotazem u Okresního soudu Praha-západ zjistil Ústavní soud (č. l. 8 spisu Ústavního soudu), že stěžovatel podal proti prvostupňovému rozsudku odvolání dne 18. 8. 2009, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Soud zaslal Ústavnímu soudu kopii odvolání stěžovatele; z odvolání vyplývá, že stěžovatel podává odvolání do všech výroků rozsudku a namítá tytéž skutečnosti, jako v ústavní stížnosti (nesprávné doručování rozsudku s tím, že rozsudek nemohl nabýt právní moci, a rovněž nepřezkoumatelnost rozsudku a nesprávné závěry prvostupňového soudu).
Dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z citovaného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje.
Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu (zde právu na přístup k odvolacímu soudu) poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy.
Ze zjištěných skutečností je zřejmé, že jednak stěžovatel souběžně s ústavní stížností podal proti rozsudku odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, a v rámci odvolacího řízení může být stěžovateli poskytnuta ochrana, a jednak má stěžovatel k dispozici jiný (další) procesní prostředek dle občanského soudního řádu.
S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu