ECLI:CZ:US:2009:3.US.2505.09.1
sp. zn. III. ÚS 2505/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou v Praze 7, Nad Štolou 18, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 7. 2009 č. j. 28 Cdo 1732/2009-250 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2008 č. j. 42 Co 621/2008-224, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 9. 2009, stěžovatelka navrhuje zrušení rozhodnutí v záhlaví uvedených obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení částky 850 000,-Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy obou stupňů uvedenými rozhodnutími porušily její ústavně zaručená práva dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy ČR. Uvádí dále, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou v rozporu jak s hmotněprávními, tak s procesními ustanoveními, obsaženými v občanském soudním řádu, a s nálezy Ústavního soudu ČR.
Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, neboť neshledal odvolací námitky stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalobkyně 1.) a její dcery (žalobkyně 2.) jako důvodné. Dovolání stěžovatelky k Nejvyššímu soudu bylo odmítnuto usnesením, které bylo stěžovatelce doručeno dne 28. 7. 2009.
Ústavní soud především konstatuje, že Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Ústavní soud se nejprve zabýval ústavní stížností v části, v níž stěžovatelka napadá usnesení Nejvyššího soudu.
Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že tento soud opodstatněně odmítl dovolání stěžovatelky, když dospěl k závěru, že její dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Nejvyšší soud své rozhodnutí, s odkazem na obsah dovolání, znění §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a na svou ustálenou judikaturu, dostatečně odůvodnil, a to stran všech námitek, jež stěžovatelka opět vznáší v ústavní stížnosti. Proto byla v této části ústavní stížnost stěžovatelky shledána zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o část návrhu směřující proti rozsudku Krajského soud v Ostravě ze dne 19. 11. 2008, pak pro výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které se nevztahují účinky §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, jde o návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené. Lhůtu k podání nelze v daném případě odvozovat ode dne doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, neboť z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že k odmítnutí dovolání nedošlo z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní stížnost v části napadající rozsudek Krajského soudu v Ostravě byla tedy podána opožděně.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona
o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu