ECLI:CZ:US:2009:3.US.2519.09.1
sp. zn. III. ÚS 2519/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DOPRAVNÍ PODNIK měst Mostu a Litvínova, a. s., se sídlem Most, tř. Budovatelů 1395/23, zastoupené JUDr. Petrem Fuxem, advokátem v Mostě, tř. Budovatelů 2957, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 9 C 107/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou řádně a včas stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Mostě, ve výroku o nákladech řízení, pro porušení jejího základního práva na spravedlivý proces.
Z ústavní stížnosti a kopie přiloženého rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu v Mostě domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 014,-Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo možné zjistit pobyt žalovaného, byla mu ustanovena opatrovnice.
Okresní soud v Mostě žalobu zamítl, neboť stěžovatelka neunesla důkazní břemeno o tom, že žalovaný jel v rozhodné době prostředkem městské hromadné dopravy bez platné jízdenky, a soukromá listina, na jejímž základě stěžovatelka svůj nárok dokládala, byla v průběhu řízení zpochybněna opatrovnicí žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle §148 odst. 2 ve spojení s §149 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") a vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodovávání o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění (dále jen "vyhl. č. 484/2000 Sb."), tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů žalovaného částku 6 069,-Kč (výrok II.). Soud dále rozhodl o nároku na odměnu opatrovnici žalovaného ve výši 2 142,-Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá výrok II. v záhlaví označeného rozhodnutí a uvádí, že Okresní soud v Mostě tímto výrokem porušil čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod, aniž by ovšem toto tvrzení podložila ústavněprávními argumenty. Stěžovatelka pouze tvrdí, že jmenovaný soud, v rozporu s výší skutečně vzniklých nákladů, jí uložil povinnost k náhradě nákladů ve výši 6 069,-Kč, když při svém výpočtu vycházel nedůvodně z §3 odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. Podle názoru stěžovatelky je rozhodnutí soudu správné pouze co do výše odměny opatrovnice, určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 2 142,-Kč. Rozdíl mezi těmito částkami stěžovatelka považuje za bezdůvodné obohacení České republiky přijaté od stěžovatelky a porušení svého práva na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR.
O takový případ se zde ovšem nejedná. Není úkolem Ústavního soudu, jak se patrně domnívá stěžovatelka, provést superrevizi každého rozhodnutí v části týkající se nákladů řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší ani přehodnocovat, zda jde či nejde o správný výklad citovaného ustanovení o. s. ř, což stěžovatelka v podstatě požaduje. Posouzení této otázky náleží soudům obecným. Okresní soud v Mostě své rozhodnutí dostatečně pregnantně a logicky, věcně odpovídajícím způsobem, odůvodnil. S ohledem na požadavky, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů obecně, tedy včetně rozhodnutí o nákladech řízení (soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění apod.), lze konstatovat, že rozhodnutí Okresního souduv Mostě tyto požadavky splňuje. Ve zmíněném řízení tedy nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatelky a Ústavní soud nenalezl žádný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení.
Ústavní soud proto dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto mu nezbylo než podanou stížnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu