ECLI:CZ:US:2009:3.US.2527.08.1
sp. zn. III. ÚS 2527/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1. RETON system spol. s r. o., se sídlem Praha 10, Bakalářská 627/19, a 2. KAST, spol. s r. o., se sídlem Praha 10, Nad Vršovskou horou 10/1423, obou zastoupených Mgr. Jindřichem Vítkem, advokátem v Praze 2, Nad Petruskou 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. srpna 2008 č. j. 22 C 108/2006-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou řádně a včas, stěžovatelky navrhly zrušení shora označeného usnesení ve výroku I., kterým Obvodní soud pro Prahu 1 nepřipustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žalobního návrhu i o další nároky stěžovatelek. Stěžovatelky se domnívají, že postupem uvedeného soudu došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces.
Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelky se jako žalobci domáhají zaplacení náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Škoda, jejíž náhrady se domáhají, spočívá v poškození zdi zámeckého parku, který přímo sousedí se silnicí I. třídy, spravovanou Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, správa Hradec Králové. Vlastník, stěžovatelka 1., vyzvala správce silnice, aby se podílel na úhradě vzniklé škody a také k opětovnému přeměření předmětné silnice. Ředitelství silnic a dálnic sice uznalo, že při opravě předmětné silnice v roce 2004 byla poškozena část zdi zámeckého parku, ale škoda nebyla odčiněna. Podle stěžovatelek tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle ustanovení §27 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Stěžovatelky pozdějším podáním navrhly, aby bylo připuštěno rozšíření jejich žalobního návrhu i o další nároky, které jim vznikly v souvislosti s protiprávním výkonem vlastnického práva státu. Tento jejich návrh Obvodní soud pro Prahu 1 ve výroku I. napadeného usnesení nepřipustil. Soud dále nepřipustil vstup dalšího účastníka řízení na straně žalovaného (výrok II).
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Těžiště ústavní stížnosti stěžovatelek spočívá v kritice právního závěru obecného soudu ohledně splnění podmínek pro změnu návrhu podle ustanovení §95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelky polemizují se závěrem Obvodního soudu pro Prahu 1 a nabízejí vlastní názory na aplikaci uvedeného ustanovení na předmětné řízení. K porušení práv stěžovatelek mělo dojít také tím, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nepřipuštění změny žalobního návrhu jim brání domáhat se jejich práv. Stěžovatelky dále argumentují neodůvodněnými průtahy v řízení.
Ústavní soud posoudil napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z hlediska jeho ústavnosti a dospěl k závěru, že zmíněný soud dostatečně logicky odůvodnil aplikaci ustanovení §95 o. s. ř. na daný případ. Podle tohoto ustanovení žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 vyšel ze zjištění, že přistoupení dalšího účastníka do řízení by vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné. Přistoupení dalšího účastníka do řízení nebylo podle názoru zmíněného soudu důvodné ani proto, že nebyla připuštěna navrhovaná změna žaloby (výrok II napadeného usnesení). Proto soud na základě ustanovení §95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil, aby do řízení přistoupil stěžovatelkami označený účastník na straně žalovaného. Ústavní soud na tomto procesním rozhodnutí soudu nehledává nic, co by jej činilo protiústavním.
Nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelek, že nepřipuštění změny žalobního návrhu jim brání domáhat se jejich práv, neboť v případě, že soud nepřipustí změnu žalobního návrhu, pokračuje v řízení o původním návrhu (§95 odst. 2 o. s. ř.), v němž se stěžovatellky jako žalobci mohou domáhat tvrzeného nároku na náhradu škody.
V přezkoumávaném řízení tedy nedošlo k porušení základních práv stěžovatelek a Ústavní soud neshledal žádný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.
Ohledně námitky stěžovatelek, týkající se průtahů v řízení, Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že pokud ústavní stížnost napadá pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci pro porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, má důvodnost takové argumentace za následek kasaci napadeného rozhodnutí pouze tehdy, jestliže by průtahy řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikace hmotných ústavních práv. Vzhledem k tomu, že takové okolnosti Ústavní soud neshledal, samotné průtahy v řízení pak nemohou být důvodem zrušujícího nálezu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 355/97, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu