ECLI:CZ:US:2009:3.US.2634.08.1
sp. zn. III. ÚS 2634/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupeného Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem Náchod, Karlovo nám. 88, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2008 sp. zn. 20 Co 251/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, vydané v jeho exekuční věci.
Usnesením soudní exekutorky JUDr. Marcely Dvořáčkové ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 19 EX 1019/05 byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 3.000 Kč k vymožení povinnosti k nepeněžitému plnění, uložené mu rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2002 č.j. 12 C 35/94-304 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze den 29. 4. 2003 č.j. 1 Co 53/2003-350; ta spočívala v povinnosti zveřejnit formou placeného inzerátu na první straně periodika "Noviny Náchodska" v ústavní stížnosti specifikovaný text, v němž stěžovatel proklamuje, že jím dříve uvedená tvrzení v "nezávislém občasníku Náchodský nečas" o oprávněném R. M. jsou nepravdivá, a že se mu za jejich zveřejnění omlouvá.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž polemizoval s názorem, že je vymáháno tzv. nezastupitelné plnění; podle jeho mínění mu naopak v nalézacím řízení byla uložena povinnost k plnění zastupitelnému, pročež způsob exekuce ukládáním pokut není namístě.
Odvolací soud v záhlaví označeným (a ústavní stížností napadeným) rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil. Ukládání pokut ve smyslu §351 o. s. ř. je podle jeho názoru adekvátním způsobem exekuce, neboť uveřejnění omluvy v tisku formou placeného inzerátu není plněním zastupitelným, jelikož představuje naopak povinnost, kterou může vykonat pouze povinný.
V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně shrnul průběh řízení před obecnými soudy, a zopakoval dříve uplatněný názor, že vykonávaným rozhodnutím mu byla uložena povinnost, již bylo možné exekuovat jen jakožto plnění zastupitelné. Zveřejnění omluvy je totiž - podle jeho mínění - "výsledkem práce vydavatele periodika, a nikoli jeho osobní aktivitou, kterou nemůže učinit exekutor objednáním inzerátu". Stěžovatel též namítl, že "Noviny Náchodska" ode dne 18. 9. 2006 nevycházejí, a exekuční titul se "v tomto rozsahu tak stal nevykonatelným".
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Deficit spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny se v rovině právního posouzení věci (o což výlučně v daném případě jde) nemůže projevit jinak než poměřením, zda obecnými soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů.
Nic z řečeného posuzované ústavní stížnosti nesvědčí; stěžovatel jí toliko předkládá Ústavnímu soudu námitky, jež předestřel již v řízení odvolacím, a odvolací soud se s nimi vypořádal způsobem, jenž žádné prvky interpretační svévole nevykazuje, a jeho rozhodnutí je i ústavně konformně odůvodněno. Tím, že stěžovatel vznáší v řízení před Ústavním soudem de facto totožné námitky jako v řízení odvolacím, staví Ústavní soud do pozice další opravné instance, tedy do pozice, jež mu - jak bylo výše řečeno - nepřísluší.
Již jen nad tento - ústavněprávně rozhodný - rámec lze konstatovat, že napadenému rozhodnutí není co vytknout ani z hlediska práva podústavního. Odvolací soud totiž nepochybil, pakliže stěžovateli uloženou - zde vykonávanou - povinnost interpretoval jakožto výraz satisfakční funkce práva na ochranu osobnosti podle §11 a násl. obč. zák. osobní povahy tím, že vyjadřuje individuální projev, jímž povinný vyjadřuje osobní uznání, že vlastní dřívější (konkrétní) tvrzení má za nepravdivá, a že se oprávněnému za ně omlouvá. Zejména povinnost k vyjádření omluvy individualizuje uložené plnění tak, že je činí nezastupitelným, a způsob výkonu rozhodnutí podle §351 o. s. ř. proto není neopodstatněný. Není pojmový rozdíl, jak si představuje stěžovatel, mezi povinností zaslat omluvu dopisem a uveřejnit tutéž omluvu v denním tisku. Typickými tituly, jež soudní praxe akceptuje k výkonu naopak podle §350 o. s. ř., jsou rozhodnutí, v nichž bylo vysloveno, že neuveřejní-li opravu určitého tvrzení ve stanovené lhůtě povinný, je zmocněn tak učinit sám oprávněný na jeho náklad.
Neobstojí ani argument nevykonatelnosti exekučního titulu proto, že "Noviny Náchodska" přestaly vycházet, jestliže podle samotným stěžovatelem předloženého vyjádření H. Š., šéfredaktora Náchodského deníku, tytéž noviny vycházejí nadále "pod titulem Náchodský deník".
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
Z řečeného se podává, že tak je tomu i v posuzované věci.
Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2009
Jan Musil
předseda senátu