ECLI:CZ:US:2009:3.US.2656.09.1
sp. zn. III. ÚS 2656/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Bytového družstva Žižkov, se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 64, zastoupeného JUDr. Petrem Oehmem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, proti rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2007 sp. zn. 31 Cm 78/2004, Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2008 sp. zn. 11 Cmo 39/2008 a Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 25 Cdo 5347/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Ve stížnosti v podstatě uvádí, že soud I. stupně v předmětném řízení pro náhradu škody, v němž měl stěžovatel postavení žalovaného, při vydání napadeného mezitímního rozsudku, jimž bylo rozhodnuto tak, že základ žalobního nároku je opodstatněný, v rámci hodnocení důkazů vyšel z důkazů, které v tomto řízení provedeny nebyly a jeho postupem tak byla porušena zásada bezprostřednosti a přímosti a u některých důkazů závěr soudu neodpovídá provedenému dokazování. Soudy obou stupňů se podle něj zcela nepřesvědčivě vypořádaly se vznesenou námitkou promlčení. Odvolacímu soudu pak vytýká, že se dostatečně nevypořádal s možností, resp. stěžovatelem v řízení tvrzenou nemožností použití argumentu porušení prevenční povinnosti stanovené ustanovením §415 občanského zákoníku pro založení jeho odpovědnosti za škodu. Namítá také nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatečné odůvodnění a vypořádání se se vznesenými námitkami.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku soudu II. stupně bylo opodstatněně odmítnuto pro jeho nepřípustnost, přičemž odůvodnění rozhodnutí, opírající se o obsah dovolání, znění §241a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, je přiléhavé a vyčerpávající - proto lze v poměru k námitkám stěžovatele týkajícím se otázky aplikovatelnosti ustanovení §415 občanského zákoníku i námitky promlčení v dalším na ně odkázat. V poměru k tomuto rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ostatně v ústavní stížnosti konkrétní výhrady ani nevznášel. Pro výše uvedené byl návrh brojící proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Pokud jde o ústavní stížnost napadající rozsudek soudu I. a II. stupně, zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, rovněž zjištěn nebyl. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a opodstatněně jej potvrdil. Z obsahu odůvodnění tohoto rozsudku, jakož i rozhodnutí soudu I. stupně, je patrno, že námitkami stěžovatele se obecné soudy zabývaly a podrobně také vypořádaly. Již soud I. stupně také vysvětlil, z jakých důvodů - v podstatě v současné době již nedostupnost důkazů - údaje o některých skutečnostech čerpal z pravomocných rozhodnutí soudů, týkajících se sice jiných řízení, majících však přímý vztah k posuzované věci. Těmito pak u jednání provedl důkaz, aniž by k těmto důkazům měl stěžovatel připomínky. Nelze pak přisvědčit ani stěžovatelově námitce o tom, že by závěry soudů neměly oporu v provedeném dokazování, či byly s ním v přímém rozporu, když opaku svědčí korespondence v souvisejících spisech založená a tehdejší zjištění soudu.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu