ECLI:CZ:US:2009:3.US.2735.08.1
sp. zn. III. ÚS 2735/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. D., zastoupeného opatrovníkem J. D., právně zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou AK se sídlem Bolzanova 1, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. února 2008 č. j. 14 C 240/2007-105 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2008 č. j. 8 Co 248/2008-126, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. listopadu 2008, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. února 2008 č. j. 14 C 240/2007-105, jakož i rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2008 č. j. 8 Co 248/2008-126 a to pro porušení článku 31 a článku 36 Listiny základních práv a svobod. V podání Ústavnímu soudu doručeném dne 6. listopadu 2008 stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2008 č. j. 8 Co 248/2008-126 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. února 2008 č. j. 14 C 240/2007-105, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") domáhal, aby mu žalované právnické osoby 1) Moravskoslezský kraj - Krajský úřad a 2) Správa silnic Moravskoslezského kraje zaplatily společně a nerozdílně částku 2 232 000,- Kč jako náhradu škody z újmy na zdraví.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2008 č. j. 8 Co 248/2008-126 obsahuje poučení, že "proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam".
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2008 č. j. 8 Co 248/2008-126 podal dovolání, o němž doposud nebylo rozhodnuto. Uvedená skutečnost byla potvrzena přípisem Okresního soudu v Novém Jičíně, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 11. prosince 2008 a ověřena dotazem u Nejvyššího soudu.
V předmětné věci přípustnost stěžovatelem podaného dovolání závisí na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
U mimořádného opravného prostředku, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, není v době jeho podání zřejmé, zda je či není přípustný, a tedy zda se skutečně jedná o efektivní procesní prostředek ochrany práv stěžovatele. Vzhledem k této okolnosti zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti uplatnil.
Na straně druhé lze takový mimořádný prostředek uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán, jenž o něm rozhoduje, jej odmítne z důvodů závisejících na jeho uvážení, má stěžovatel otevřenu lhůtu pro podání ústavní stížnosti (ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby jej příslušný subjekt uplatnil řádně.
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal dovolání, jehož přípustnost závisí na tom, zda dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak stěžovatel podal ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a před obecným soudem tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, když tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku (ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhal toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. ledna 1995, sp. zn. IV. ÚS 209/94, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, usn. č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Protože Ústavní soud posoudil podanou ústavní stížnost v této fázi jako nepřípustnou, považoval za nadbytečné vyzývat stěžovatele k odstranění vad přiložené plné moci k zastupování v řízení před Ústavním soudem (nebylo řádně osvědčeno opatrovnictví mandanta).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2009
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj