ECLI:CZ:US:2009:3.US.3000.08.1
sp. zn. III. ÚS 3000/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. V., zastoupené JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem v Písku, Hradební 134/II, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2008 č. j. 6 Co 1740/2008-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 2. 12. 2008 se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2008 č. j. 6 Co 1740/2008-41. Stěžovatelka tvrdila, že tímto rozsudkem bylo porušeno právo dle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.") a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 28. 5. 2008 č. j. 1 P 75/2007-24 změnil předcházející rozsudek téhož soudu z 20. 12. 2006 tak, že od 1. 5. 2008 zvýšil povinnost otce platit výživné na nezletilou dceru z částky 3 000,- Kč na 4 600,- Kč měsíčně. Současně rozhodl o zaplacení dlužného výživného.
Otec podal odvolání a navrhl zvýšení výživného (toliko) na 3 600,- Kč měsíčně, svůj návrh odůvodňoval finanční situací jeho i stěžovatelky (matky) a srovnáním jejich výdajů. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 2. 9. 2008 č. j. 6 Co 1740/2008-41 tak, že prvostupňové rozhodnutí změnil a od 1. 9. 2008 zvýšil otci povinnost platit výživné na nezletilou dceru z částky 3 000,- Kč na 3 700,- Kč měsíčně.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že již prvostupňový soud stanovil výživné otce pro nezletilou dceru na spodní hranici, když toto by se mělo ve vztahu k příjmu otce 23 000,- Kč pohybovat mezi 4 600,- až 5 750,- Kč měsíčně. Dle stěžovatelky odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil pouze tvrzením, že prvostupňovým soudem stanovené výživné je nepřiměřeně vysoké a odpovídalo by mnohem vyššímu výdělku než jakého otec nezletilé dosahuje. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá možnostem a schopnostem povinného (otce) ani potřebám nezletilé. Porušení práva na spravedlivý proces (dále) spatřuje stěžovatelka v tom, že odvolací soud změnil prvostupňový rozsudek a stěžovatelka tak neměla možnost proti němu podat opravný prostředek.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatelky ohledně porušení jejího práva na spravedlivý proces nemožností podání opravného prostředku. Odvolací soud postupoval v souladu s §220 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož odvolací soud změní rozsudek, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav [písm. a)], nebo jestliže po doplnění nebo zopakování dokazování je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout [písm. b)]. Odvolací soud, jak vyplývá z jeho rozsudku, doplnil dokazování o údaje o příjmech obou rodičů po květnu 2008 a následně přistoupil ke změně prvostupňového rozhodnutí, přičemž své závěry odůvodnil. Skutečnost, že stěžovatelce není zákonem umožněno podat další řádný či mimořádný opravný prostředek, ještě nepředstavuje zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Návrhem na zvýšení výživného pro nezletilou dceru se řádně zabývaly dvě instance obecného soudnictví, přičemž tato skutečnost samozřejmě do budoucna nevylučuje opětovné zvážení aplikace §99 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině.
Ústavní soud rovněž nemůže přisvědčit námitce stěžovatelky o tom, že odvolací soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil. V jeho rozsudku je jasně uvedeno, z jakého důvodu přiznal zvýšené výživné až od 1. 9. 2008 a nikoliv od 1. 5. 2008 (náklady spojené s dalším ročníkem základní školy). Ohledně výše zvýšeného výživného pak evidentně vycházel z (nikoliv dlouhé) doby, která uplynula od poslední úpravy výživného, zvážil zvýšení výdělků obou rodičů i určitou "finanční péči" otce o nezletilou mimo stanovené výživné. Současně přisvědčil zvýšeným potřebám nezletilé. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu považuje Ústavní soud za dostatečné, srozumitelné a racionální; libovůli zde neshledal. Ústavní soud je přitom orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další instancí obecného soudnictví, která by znovu přehodnocovala provedené důkazy a činila vlastní skutkové a právní závěry v rovině podústavního práva.
Z výše uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že ústavní stížnost odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu