ECLI:CZ:US:2009:3.US.3014.08.1
sp. zn. III. ÚS 3014/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. T., zastoupené Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou v Praze 5, Zborovská 49, proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 10. 2006 č. j. 9 C 102/2005-186 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2007 č. j. 18 Co 664/2006-221, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 5. 12. 2008, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2008, stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o určení vlastnického práva. Tvrdí, že jimi byl porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala určení, že nemovitosti specifikované v napadených rozhodnutích jsou ve společném jmění manželů. Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu stěžovatelky a Krajský soud v Plzni jako soud odvolací potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.
Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat celou řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k jeho podání, v délce 60 dnů. Ta podle kogentního ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Konečným rozhodnutím v předmětné věci je usnesení Nejvyššího soudu, v němž odmítl dovolání stěžovatelky podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř"), jako nepřípustné. Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že v dané věci přicházelo do úvahy pouze dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle tohoto ustanovení je přípustné jen pro řešení právních otázek, nelze v něm proto uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatelčiny námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť její argumentace je převážně zaměřena na zpochybnění skutkového stavu, zjištěného soudy v nalézacím řízení, a těmito námitkami se dovolací soud nemůže zabývat. Ostatní námitky stěžovatelky nezakládají zásadní význam napadeného rozhodnutí. V souladu s těmito závěry Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání v dané věci není přípustné.
Z výše uvedeného zjištění je třeba vycházet při posuzování ústavní stížnosti směřující proti v záhlaví uvedeným rozsudkům soudů prvního a druhého stupně. Je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost proti nim za včasnou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tato podmínka však v daném případě splněna není.
Odmítl-li Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání pro uplatnění nezpůsobilých dovolacích důvodů, zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu