ECLI:CZ:US:2009:3.US.3028.08.1
sp. zn. III. ÚS 3028/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. P., zastoupené JUDr. Petrem Makovcem, advokátem v Praze 4, na Zámecké 11, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 16. 11. 2005 č. j. 29 Co 91/2005-504, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 8. 12. 2008, doručené Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2008, stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, vydaného v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, vydání movitých věcí a o vyklizení nemovitosti. Proti tomuto rozsudku stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který její dovolání zamítl rozsudkem ze dne 23. 9. 2008 č. j. 29 Odo 680/2006-538. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že zmíněným rozsudkem odvolacího soudu byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, v čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právem a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat celou řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k jeho podání, v délce 60 dnů. Ta podle kogentního ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Konečným rozhodnutím v předmětné věci je rozsudek Nejvyššího soudu, v němž rozhodl o meritu věci a zamítl její dovolání. Nejedná se tedy o rozhodnutí o odmítnutí dovolání ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Jen takové rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. "odmítnutí dovolání pro nepřípustnost z důvodů závisejících na jeho uvážení", přináší beneficium zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadla pouze v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci. Pokud tedy nepodala ústavní stížnost proti shora označenému rozsudku Nejvyššího soudu, je Ústavní soud nucen, vázán petitem ústavní stížnosti, hodnotit její ústavní stížnost, podanou proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako podanou opožděně. Tím se ve věci naplnil důvod pro odmítnutí návrhu soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Na základě shora uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu