ECLI:CZ:US:2009:3.US.3082.08.1
sp. zn. III. ÚS 3082/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. F., proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, č. j. 29 Odo 1314/2006-156, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydané v řízení o neplatnost rozhodnutí delegátů.
Napadeným rozsudkem Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2006, č. j. 14 Cmo 143/2005-129, v měnícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle jeho názoru rozhodnutí, jímž byla určena neplatnost rozhodnutí náhradního shromáždění delegátů žalovaného Správního bytového družstva Nový domov z 12. 6. 1996 o vyloučení stěžovatelky (žalobkyně) z družstva, neobstálo v rovině právního posouzení věci.
Stěžovatelka namítá, že rozsudek dovolacího soudu je v rozporu s ustanovením §239 odst. 2, 8 obchodního zákoníku, §39 a §40 občanského zákoníku, jakož i se stanovami žalovaného platnými v letech 1994 - 2000, a považuje jej - z důvodů, které ve stížnosti blíže objasňuje - za rozhodnutí "zmatečné a zavádějící". Současně upozorňuje na své nepříznivé zdravotní, sociální a finanční poměry, na délku soudního řízení, jakož i na skutečné důvody sporu, jež spatřuje v rovině "osobní averse".
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné. Na tom nic nemění, že nadále bude vedeno řízení, usměrněné právním názorem, který v předchozím (napadeném) rozhodnutí vyslovil dovolací soud (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, mimořádnou tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá.
Za rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří "samostatnou uzavřenou součást řízení", přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo, nelze proto považovat kasační rozhodnutí ve věci samé, neboť se jím věc vrací k dalšímu řízení před soudem nižšího stupně. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, na tom nic nemění; nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci.
Platí tedy, že proti rozhodnutí, jímž dovolací soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), není ústavní stížnost přípustná (srov. též usnesení sp. zn. III. ÚS 1829/08, sp. zn. III. ÚS 1493/08).
I přes délku soudního řízení a tvrzení stěžovatelky o jejím zdravotním stavu a hospodářské situaci nelze než poukázat na to, že posouzení jí vznesených věcných námitek je úkolem obecných soudů v dalších stadiích řízení před obecnými soudy včetně stadií opravných prostředků, jež jsou jí k dispozici. Stěžovatelce nic nebrání, aby ústavní stížností napadla rozhodnutí, jež bude v její věci vydáno "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně ... práva poskytuje" (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (srov. ustanovení §30, §31 zákona o Ústavním soudu) a její návrh trpí též řadou formálních a obsahových nedostatků (srov. ustanovení §34, §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). K odstranění těchto vad však Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není přípustná, a tím nezpůsobilá meritorního projednání.
Z výše vyložených důvodů nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj