ECLI:CZ:US:2009:3.US.3099.08.1
sp. zn. III. ÚS 3099/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Janem Menšem, advokátem v Děčíně, Masarykovo nám. 2/2, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 0 Nt 1113/2008 a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 11. 11. 2008 č. j. 2 ZT 235/2008-292, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 16. 12. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí. Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod.
Z přiložených kopií napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Dne 3. 5. 2008 bylo proti stěžovateli a dalším třem osobám zahájeno trestní stíhání pro trestný čin kuplířství dle §204 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, spáchaného ve formě spolupachatelství. Rozhodnutím Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 5. 2008 byl stěžovatel (i s ostatními) vzat do vazby dle §67 písm. b) a c) trestního řádu. Dne 3. 8. 2008 zanikl ze zákona vazební důvod dle §67 písm. b) trestního řádu. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně rozhodl dne 30. 7. 2008 tak, že ponechává stěžovatele (a ostatní) ve vazbě dle §67 písm. c) trestního řádu; Okresní soud v Děčíně dne 13. 8. 2008 zamítl stížnosti všech čtyř obviněných.
Usnesením ze dne 11. 11. 2008 č. j. 2 ZT 235/2008-292 rozhodla státní zástupkyně ve smyslu §71 odst. 4 trestního řádu tak, že ponechává nadále stěžovatele (a ostatní tři obviněné) ve vazbě dle §67 písm. c) trestního řádu.
Stěžovatel (i ostatní) podal stížnost s tím, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když neobsahuje řádné odůvodnění. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 305/06. Stížnost byla usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 0 Nt 1113/2008 zamítnuta pro nedůvodnost.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně ve svém rozhodnutí nijak neodůvodnila trvání důvodů vazby dle §67 písm. c) trestního řádu ani naplnění podmínek dle §71 odst. 4 trestního řádu pro ponechání stěžovatele ve vazbě. V navazujícím usnesení Okresního soudu v Děčíně pak nejsou, dle stěžovatele, uvedeny žádné konkrétní důvody, ze kterých by vyplývalo naplnění podmínek dle §71 odst. 4 trestního řádu. Rozhodnutí soudu nepovažuje za přesvědčivě a logicky odůvodněné. Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 305/06.
Ústavní soud dospěl k závěru o neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Ustanovení §71 odst. 4 věta první trestního řádu stanoví státnímu zástupci povinnost v zákonné lhůtě opětovně rozhodovat o tom, zda bude obviněný ponechán ve vazbě. Rozhodnutí o ponechání obviněné osoby ve vazbě závisí jednak na splnění obecných podmínek vazby dle §67 trestního řádu a jednak na splnění dvou dalších obligatorních podmínek uvedených v §71 odst. 4 větě druhé trestního řádu, tedy že nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v zákonné lhůtě (tří měsíců) skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.
Stěžovatel byl ponechán ve vazbě předstižné. K tomuto vazebnímu důvodu, uvedenému v §67 písm. c) trestního řádu, Ústavní soud konstatuje, že z titulu převážně preventivní funkce tohoto vazebního důvodu nelze požadovat, aby soudce učinil v tomto smyslu naprosto jistý závěr, že nebude-li obviněný ponechán ve vazbě, naplní se následek předpokládaný §67 písm. c) trestního řádu. Požadavek jistoty bez důvodných pochybností není ve většině případů rozhodování o vazbě reálný, neboť nelze vyčkávat až do okamžiku, kdy již je jisté, že obviněný bude páchat další trestnou činnost, protože by se v praxi takovému jednání zpravidla již nepodařilo zabránit. Postačující je, aby ve vazebních rozhodnutích byly vysvětleny konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný, bude-li ponechán na svobodě, bude jednat způsobem předpokládaným v §67 písm. c) trestního řádu.
Pokud jde o napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně, musí Ústavní soud konstatovat, že odůvodnění závěru o (dalším) ponechání stěžovatele ve vazbě se míjí obligatorními podmínkami vyžadovanými v §71 odst. 4 trestního řádu, které mělo státní zastupitelství zkoumat. Státní zástupkyně toliko shrnula, v jakém stavu se vyšetřování nachází a jaké úkony provedla. V závěru pouze uvedla, že "jde o složitou věc, propuštěním obviněných na svobodu by hrozilo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání". Takové odůvodnění ponechání stěžovatele ve vazbě je však obecné a nevypovídající o naplnění podmínek; jde toliko o citaci zákonného ustanovení.
Ústavní soud však dospěl k závěru, že výše uvedené nedostatky rozhodnutí státní zástupkyně byly napraveny navazujícím usnesením Okresního soudu v Děčíně. Jeho rozhodnutí neobsahuje pouze obecné a povšechné odůvodnění, příp. reprodukci znění zákonných ustanovení. Na rozhodnutí soudu je přitom třeba nahlížet také ve spojení s konkrétními zjištěnými skutečnostmi uvedenými v rozhodnutí státní zástupkyně (popis skutku u obviněných, délka trestního jednání, skutečnosti zjištěné o toku peněz ad.). Z rozhodnutí soudu je zřejmá argumentace, kterou se soud vypořádává s podmínkami vazby dle §67 písm. c) trestního řádu i dalšími podmínkami dle §71 odst. 4 věta druhá trestního řádu.
Soud poukázal na skutkovou složitost věci, rozsah a časovou náročnost dokazování, potřebu výslechu desítek osob, jejichž výpovědi byly rozhodující pro řádné objasnění věci (fungování organizované skupiny v rozsáhlé síti podniků), i na délku doby trestného jednání (od počátku roku 2005). Soud rovněž uvedl, že ve věci neshledal žádné průtahy v dokazování, když rychlost byla průběžně sledována státní zástupkyní i soudem. Toto odůvodnění (dosavadní) nemožnosti skončení trestního stíhání považuje Ústavní soud za dostatečné a řádné, a to i vzhledem ke skutečnosti, že trestní stíhání pro trestnou činnost uvedeného charakteru bylo zahájeno v květnu 2008 (dle napadeného usnesení byla navíc dne 1. 12. 2008 podána už obžaloba proti stěžovateli a dalším 8 osobám).
Rovněž tak považuje Ústavní soud za dostatečnou argumentaci o hrozbě zmaření či podstatného ztížení dosažení účelu trestního stíhání propuštěním obviněných (včetně stěžovatele) na svobodu, resp. o "zvýšeném" naplnění podmínek vazby předstižné. Z rozhodnutí je zřejmý poukaz na promyšlenost, rozhodnost a odhodlanost obviněných osob, na síť/množství "kontaktů" a míst páchání, dále na charakteristiku trestné činnosti a možnost jejího páchání v pozměněné formě, na vysokou nebezpečnost a rovněž velkou lukrativnost (organizovaná skupina, délka doby páchání, svou podstatou pokračující jednání, rozsáhlá síť podniků, množství "souvisejících osob" - svědků, konkrétní údaje o ziscích, páchání i ve vztahu k osobám mladším 18 let - rozšíření trestního stíhání u jednoho z obviněných). Ústavní soud má tak za to, že zpřísněné požadavky §71 odst. 4 trestního řádu byly ve vztahu k trvání důvodů předstižné vazby v daném případě dostatečně odůvodněny, a to i s ohledem na popsanou organizovanost, rozsah a závažnost trestné činnosti.
S ohledem na již podanou obžalobu pak zákon stanoví lhůtu 30 dnů pro opětovné zkoumání podmínek dalšího trvání vazby.
Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu