ECLI:CZ:US:2009:3.US.3178.08.1
sp. zn. III. ÚS 3178/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelů 1) Ing. J. M., CSc. a 2) J. S., zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 4, Michelská 81, o návrhu na zrušení části 40, čl. 64 zákona č. 261/2007 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se svým podáním domáhali vydání usnesení, jímž by Ústavní soud "zakázal orgánům veřejné moci v pokračování v porušování práva stěžovatelů" a nálezu, kterým se "ruší příslušná ustanovení zákonů do 1 měsíce od zveřejnění nálezu" a "podle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu se obnovuje stav platný před porušením práv a svobod stěžovatelů." Dále uvedli, že právní předpis obsahující ustanovení o regulačních poplatcích ve zdravotnictví, tj. část 40, čl. 64 zákona č. 261/2007 Sb. a následné změny považují za předpis, který porušuje Listinu základních práv a svobod, Evropskou sociální chartu i zákon o péči o zdraví lidu, a proto by měl být zrušen. Své podání také odůvodnili tím, že jim nejsou známy žádné jiné procesní prostředky, které by mohli k ochraně svého práva použít, a poněvadž se domnívají, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jejich vlastní zájmy, žádají o rozhodnutí Ústavní soud.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, příp. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. K návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn mj. ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek §74 zákona o Ústavním soudu [§72 odst. 1 písm. a), §74 a §64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu bylo nepochybně zjištěno, že stěžovatelé nepodali v souladu s §72 odst. 1 písm. a) výše cit. zákona ústavní stížnost, svým podáním se domáhají zrušení části právního předpisu. S ohledem na obsah §74 a §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, v němž je vymezen okruh osob oprávněných podat takový návrh, nutno konstatovat, že stěžovatelé jej podali jako osoby k tomu zjevně neoprávněné a proto bylo v souladu s §43 odst. 2 písm. b) a odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu