ECLI:CZ:US:2009:3.US.34.09.1
sp. zn. III. ÚS 34/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele Ing. J. F., zastoupeného JUDr. Lenkou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2008 č. j. 18 Co 363/2008-457 a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 2. 2008 č. j. 22 P 7/2003-360, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení soudy svými rozhodnutími porušily práva, zakotvená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na postup soudního řízení, při němž zjišťování skutkového stavu považuje za nedostatečné, stejně jako zhodnocení situace v rodině a zejména zájmu dítěte. Uvedl, že se Okresní soud v Karlových Varech řádně nezabýval jeho námitkami a důkazy, v odůvodnění rozsudku neuvedl, proč se neřídil znaleckým posudkem ustanoveného znalce, nezohlednil finanční a majetkovou situaci matky a nepřihlédl k okolnostem výslechu nezletilého. Pro uvedené proti rozsudku, kterým byl zamítnut návrh na svěření nezletilého do jeho výchovy a změněno dřívější rozhodnutí o výši výživného jak pro syna tak pro dceru, kteří se nachází ve výchově matky, podal odvolání. V něm poukázal na nedostatečné zhodnocení situace v rodině, na zájem nezletilého, okolnosti jeho výslechu a dále na to, že se soud nevypořádal s jeho důkazy ani s obsahem posudku soudem ustanoveného znalce PhDr. F., při určení výživného se nezabýval majetkovými poměry rodičů, nezohlednil finanční a majetkovou situaci matky. Odvolací soud se však s uvedenými námitkami rovněž nevypořádal, nezaujal k nim i k jeho návrhu na určení střídavé péče rodičů o nezletilého přesvědčivé stanovisko. S takovou úpravou výchovy nezletilý vyjádřil souhlas, brání se jí pouze matka, a to přesto, že již v současné době syn tráví čtyři dny v týdnu u něj. S poukazem na uvedené i s poukazem na judikaturu Ústavního soudu, vyslovující se k řízení o výchově a výživě nezletilých a k povinnosti soudů vypořádat se se vším, co v jeho průběhu vyšlo najevo, navrhl zrušení obou označených rozsudků.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal k odvolání obou rodičů rozsudek soudu I. stupně, jímž byl zamítnut návrh otce na změnu výchovy nezletilého J., tj. návrh na svěření syna do jeho péče, a jímž rozhodl o běžném i dlužném výživném jak pro jmenovaného tak pro nezletilou N. Dále přezkoumal usnesení, ve kterém soud uložil povinnost každému z rodičů uhradit náklady státu v částce 12.600,- Kč. Pokud jde o otce, nyní stěžovatele, jeho odvolání směřovalo proti výroku o zamítnutí návrhu na změnu výchovy a výživy nezletilého J., matka v dovolání brojila vůči uložené povinnosti hradit náklady znalečného. Soud II. stupně projednal odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 2. 2008 č. j. 22 P 7/2003-360 zcela v souladu s §212 a §212a občanského soudního řádu a jeho výrok týkající se výchovy nezletilého opodstatněně potvrdil. Výroky o zvýšení výživného obou nezletilých a o výši dluhu na něm, jakož i o povinnosti k úhradě nákladů státu důvodně změnil tak, že povinnost otce platit výživné nezletilé N. zvýšil od 1. 9. 2007 na částku 12.000,- Kč a pro nezletilého J. na částku 8.000,- Kč, změnil rozsah dluhu na výživném a povinnost k úhradě znalečného, hrazeného ze státních prostředků, uložil pouze otci. V odůvodnění rozsudku se soud vypořádal se všemi odvolacími námitkami obou rodičů nezletilých. K námitkám otce, jež se týkaly provedení a hodnocení důkazů, poukázal na soudem I. stupně řádně zjištěný skutkový stav, na doplněné dokazování v odvolacím řízení, jakož i na §28 zákona o rodině, a opodstatněně konstatoval, že prvoinstanční soud nepochybil, když z provedených důkazů dovodil i odpovídající právní závěry k zamítnutí návrhu na změnu výchovy nezletilého. Změnu výroků o zvýšení výživného opřel o dokazování, doplňující zjištění majetkových poměrů obou rodičů, změnu rozhodnutí o povinnosti k úhradě nákladů státu pak o §148 odst. 1 občanského soudního řádu a skutečnost, že otec nebyl v řízení, zahájeném na základě jeho návrhu, úspěšný. Lze dodat, že jak před soudem I. stupně, tak v řízení odvolacím nebylo prokázáno, že by od rozhodnutí ze dne 15. 12. 2003 (sp. zn. 22 P 7/2003), kterým soud nezletilého J. svěřil do výchovy matky, došlo k takové změně poměrů, pro kterou by již učiněná úprava výkonu rodičovské odpovědnosti neodpovídala požadavkům, obsaženým v ustanovení §26 odst. 4 a 5 zákona o rodině. V dalším lze na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku odvolacího soudu odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu