ECLI:CZ:US:2009:3.US.513.09.1
sp. zn. III. ÚS 513/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. K., zastoupeného JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou v Jičíně, Husova 820, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008 č. j. 68 Co 444/2008-71 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 8. 2008 č. j. 11 C 25/2008-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 3. 2009 a doplněnou podáními doručenými dne 7. 3, 13. 3., 15. a 17. 4. 2009, stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označených rozsudků, vydaných v řízení o náhradu škody ve výši 20 000 000,-Kč vůči České republice -Ministerstvu spravedlnosti. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem obvodního soudu byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení výše uvedené částky a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku stěžovatel podal odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Stěžovatel nesouhlasí především s rozhodnutím odvolacího soudu o námitce podjatosti, o níž rozhodl týž senát, proti němuž tuto námitku stěžovatel vznesl. Dále uvádí, že odvolací soud věc projednal bez přítomnosti účastníků řízení, neboť žalovaná se z jednání omluvila a stěžovatel dopisem ze dne 6. 10. 2008 sdělil, že nepožaduje, aby byl k jednání odvolacího soudu eskortován, neboť jednání se bude účastnit jím zvolený zástupce J. Š. (dále též "zástupce"). Ten byl ovšem na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2008 č. j. 68 Co 444/2008-59 z řízení vyloučen, a proto nebyl k jednání předvolán.
Ke své neúčasti na odvolacím jednání, nařízeném na den 24. 11. 2008, stěžovatel uvádí, že dne 1. 10. 2008 obdržel on i jeho zástupce předvolání k nařízenému odvolacímu jednání. Dne 3. 10. 2008 obdržel zástupce stěžovatele výzvu odvolacího soudu, aby sdělil, zda se on a stěžovatel budou účastnit odvolacího jednání a zda trvají na jejich eskortě na jednání. Zástupce stěžovatele dopisem ze dne 6. 10. 2008 odpověděl tak, že se jednání bude účastnit on, jako zástupce stěžovatele, s tím, že stěžovatel se jednání účastnit nebude. Následně, usnesením ze dne 14. 10. 2008, rozhodl odvolací soud tak, že zastoupení stěžovatele jeho zástupcem se nepřipouští. Z toho důvodu stěžovatel navrhl odročení nařízeného jednání a přerušení věci do doby, než bude rozhodnuto o ústavní stížnosti, týkající se nepřipuštění zastoupení stěžovatele jím zvoleným zástupcem. Odvolací soud však provedl jednání bez účasti stěžovatele s odkazem na dopis jeho zástupce ze dne 6. 10. 2008 a vydal rozsudek ve věci samé. V popsaném postupu odvolacího soudu stěžovatel spatřuje porušení čl. 38 odst. 2 Listiny.
Stěžovatel dále nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o námitce podjatosti. Tvrdí, že pokud svou námitku podjatosti uplatnil nikoli těsně před jednáním odvolacího soudu, ale téměř měsíc před nařízeným jednáním odvolacího soudu, bylo povinností odvolacího soudu předložit vznesenou námitku podjatosti nadřízenému soudu k rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tímto postupem bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
Ústavní soud nadto dodává, že stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze, jímž nebylo připuštěno zastoupení jím zvoleným zmocněncem J. Š., ústavní stížností, o které rozhodl Ústavní soud dne 5. 2. 2009 pod sp. zn. III. ÚS 3097/08 tak, že ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon
o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 11 C 25/2008, z něhož vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel dne 3. 8. 2008 udělil plnou moc ke svému zastoupení pro řízení o náhradu škody ve výši 20 000 000,-Kč, v němž vystupoval na straně žalobce, panu J. Š. Dne 14. 10. 2008 vydal Městský soud v Praze usnesení č. j. 444/2008-59, kterým bylo rozhodnuto, že zastoupení stěžovatele jímzvoleným zástupcem J. Š. se nepřipouští.
Městský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, toto jeho postavení mu znemožňuje objektivně vykonávat plnohodnotně funkci, k níž byl zmocněn, a tedy schopnost řádně zastupovat stěžovatele. V tomto usnesení, které bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 23. 10. 2008, městský soud poučil stěžovatele o tom, že mu jako žalobci nadále svědčí právo dát se zastupovat na základě plné moci takovou fyzickou osobou, která je způsobilá k řádnému zastupování.
Vzhledem k tomu, že odvolací jednání bylo nařízeno na den 24. 11. 2008, měl stěžovatel dostatečnou dobu na to, aby si zvolil jiného zástupce, jenž by ho v předmětném řízení zastupoval. Stěžovatel tak však neučinil a namísto toho podal návrh na přerušení odvolacího řízení, který odůvodnil podáním návrhu na vyloučení senátu rozhodujícího v jeho věci a z "důvodů chystané ústavní stížnosti, proti usnesení, jímž byl vyloučen jím zvolený zástupce". Za těchto okolností není na místě tvrzení stěžovatele o tom, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces tím, že mu nebylo umožněno právo na obhajobu. Městský soud v Praze stěžovatele o jeho právu dát se zastupovat řádně poučil, na rozhodnutí o případném zastoupení měl stěžovatel dostatečně dlouhou dobu, během níž však možnosti zvolit si jiného zástupce nevyužil.
Ústavní soud neshledal jako důvodné ani tvrzení stěžovatele stran projednávání jeho námitky podjatosti. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se s námitkami stěžovatele dostatečně vypořádal. Napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno, a protože Ústavní soud nemá k důvodům, jež vedly odvolací soud k jeho vydání, žádné výhrady, v dalším na něj odkazuje.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ve věci stěžovatele nedošlo postupem obecných soudů k porušení jeho práva na spravedlivý proces. S ohledem na tento závěr Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bezpřítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu