ECLI:CZ:US:2009:3.US.530.08.1
sp. zn. III. ÚS 530/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupené Mgr. Janem Růžičkou, advokátem se sídlem Lidická 51, Brno, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajímu v průtazích řízení vedeného Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 16 C 206/2007, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení a Okresního soudu v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se obrátila dne 28. 2. 2008 na Ústavní soud s podáním, označeným jako "stížnost na Okresní soud v Olomouci". Důvodem, proč se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud, jsou údajné průtahy řízení ve věci vedené Okresním soudem v Olomouci o "odškodnění ve výši 300 000,- Kč".
Protože podání stěžovatelky nemělo náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jakož i další předpoklady a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval soudce zpravodaj stěžovatelku k odstranění jeho vad podle písemného poučení s tím, že k odstranění vad návrhu jí stanovil 30denní lhůtu ode dne obdržení výzvy. Stanovená lhůta byla stěžovatelce na žádost jejího právního zástupce dále prodloužena.
Dne 25. 4. 2008 obdržel Ústavní soud doplnění návrhu, v němž stěžovatelka uvedla, že jí Okresním soudem v Olomouci byla způsobena újma, neboť byla v rejstříku trestů zcela neodůvodněně vedena jako osoba pravomocně odsouzená za trestný čin vydírání, jehož se nedopustila, proto se žalobou proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Olomouci domáhá náhrady škody ve výši 300 000,- Kč. I když prý v řízení vedeném výše označeným soudem pod sp. zn. 16 C 206/2007 vystupuje aktivně, dochází ve věci ke značným průtahům. Tímto postupem Okresního soudu v Olomouci je tak zasahováno do práva stěžovatelky na vyřízení věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka proto navrhuje, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že "Okresní soud v Olomouci v řízení vedeném jím pod sp. zn. 16 C 206/2007 zasáhl do jejího základního práva na vyřízení věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě".
II.
Protože i po jejím doplnění ústavní stížnost byla značně kusá, a to jak ohledně patřičné ústavně právní argumentace, tak i vylíčení rozhodujících skutečností, přičemž zcela postrádala označení důkazů, o které stěžovatelka opírá důvodnost svého tvrzení o zásahu Okresního soudu v Olomouci do jejího základního práva (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), vyžádal si Ústavní soud pro ověření důvodnosti tvrzení stěžovatelky předmětný spis, nyní vedený Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 26 C 153/2008, z něhož zjistil následující skutečnosti.
Dne 10. 1. 2007 obdržel Okresní soud v Sokolově podání stěžovatelky označené jako "žaloba proti Okresnímu soudu v Olomouci a Rejstříku trestů", kterou se domáhala "odškodnění za roky 2004 až 2006 ve výši 300 000,- Kč". Dne 16. 2. 2007 vyslovil výše označený soud svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena jako místně příslušnému Okresnímu soudu v Olomouci. Toto rozhodnutí napadl Okresní soud v Olomouci odvoláním, přičemž uvedl, že se stěžovatelka domáhá náhrady nemajetkové újmy v penězích za tvrzené porušení jejích osobnostních práv; proto je ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dána pravomoc krajského soudu jako soudu I. stupně. Věc byla spolu s odvoláním postoupena Krajskému soudu v Plzni, který usnesením ze dne 7. 9. 2007 č. j. 10 Co 175/2007-21 usnesení Okresního soudu v Sokolově potvrdil, a uvedl, že v předmětné věci jde o odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.), neboť vydání vadného opisu z rejstříku trestů, který má povahu veřejné listiny, je třeba považovat za nesprávný úřední postup, v němž je dána objektivní odpovědnost státu. Současně přisvědčil názoru Okresního soudu v Sokolově, že ve věci místně příslušným soudem Okresní soud v Olomouci.
Poté, co všichni soudci občanskoprávního úseku Okresního soudu v Olomouci vyslovili svoji podjatost pro svůj vztah k I. žalovanému, byla věc dne 21. 2. 2008 spolu se spisem postoupena Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, s žádostí o rozhodnutí podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. (č. l. 49).
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2008 č. j. 12 Nc 21/2008-50 byla věc přikázána k dalšímu řízení a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě. Okresní soud v Ostravě následně vyzval účastníky, aby ve stanovené lhůtě sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto soudem bez nařízení jednání.
Stěžovatelka ve svém vyjádření (č. l. 57) mimo jiné uvedla, že se k soudu z finančních důvodů nemůže dostavit a požádala o urychlené rozhodnutí o jejím návrhu. Výše označený soud ve věci nařídil ústní jedná na den 18. 3. 2009, jehož se stěžovatelka nezúčastnila.
Dne 18. 3. 2009 Okresní soud v Ostravě rozsudkem č.j. 26 C 153/2008-73 žalobu stěžovatelky proti žalované 1. České republice - Okresnímu soudu v Olomouci a 2. žalované České republice - Rejstříku trestů o náhradu škody ve výši 300 000,- Kč zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Okresní soud konstatoval, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že k chybě v rejstříku trestů došlo tím, že osoba odsouzená za zmíněný trestný čin, má stejné datum narození a místo narození jako stěžovatelka.
Okresní soud dospěl v souvislosti s žalobou stěžovatelky k závěru, že "postup druhého žalovaného lze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb." Stěžovatelka však vznik škody ve formě materiální újmy neprokázala, dovozovala jen hypotetickou možnost jejího vzniku.
K požadavku na náhradu újmy nemateriální povahy okresní soud dovodil, že vydáním vadného opisu z rejstříku trestů v daném případě nedošlo k zásahu do osobnostních práv stěžovatelky, protože tato listina nebyla nikde použita a byla toliko založena do policejního spisu, aniž by to mělo nějaké negativní důsledky pro stěžovatelku. Protože vadný údaj v opisu z rejstříku trestů je zásahem do osobnostních práv stěžovatelky jen nízké intenzity, je podle názoru okresního soudu omluva vedoucího odboru evidence Rejstříku trestů, písemně zaslaná stěžovatelce dopisem ze dne 15. 12. 2006, dostatečným zadostiučiněním. Proto nahrazování této nemateriální újmy peněžní kompenzací není v daném případě přiměřené vzniklé újmě.
III.
Poté, co Ústavní soud zvážil námitky stěžovatelky obsažené v doplněné ústavní stížnosti v návaznosti na obsah připojeného spisu sp. zn. 26 C 153/2008 (jehož součástí je i spis vedený Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 16 C 206/2007), dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud tak jako v jiných věcech i nyní konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (podle čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv jen "běžné zákonnosti".
Z připojeného spisu je zřejmé, že stěžovatelka v podstatě od okamžiku podání svého návrhu zasílala ve věci celou řadu urgencí na údajně neodůvodněné průtahy, k nimž mělo, podle jejího názoru, docházet právě v souvislosti s projednáváním předmětné věci konkrétně u Okresního soudu v Olomouci, aniž brala v úvahu, že formální i obsahové vady jejího návrhu, k jejichž odstranění byla ostatně vyzývána, brání řádnému projednání a rozhodnutí ve věci samé.
Z těchto podání stěžovatelky založených ve spise sp. zn. 26 C 153/2008 nelze dovodit (a nelze tak usuzovat ani z obsahu ústavní stížnosti), že by stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti využila všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejího práva na řádný proces, jehož součástí je projednání věci bez zbytečných průtahů (ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny). Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů v platném znění (dále jen "zákon o soudech a soudcích") v ustanovení §164 až §174a upravuje možnost fyzických i právnických osob domáhat se nápravy za situace, v níž podle jejich názoru dochází v konkrétní věci k neodůvodněným procesním průtahům, včetně způsobu, jakým lze dosáhnout pokračování v procesních úkonech zahájeného řízení. Jedná se jednak o možnost podání stížností předsedům konkrétních soudů a ministerstvu spravedlnosti, jednak o právo podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). Využití, resp. vyčerpání tohoto posledně uvedeného procesního prostředku stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí a z obsahu spisu nevyplývá.
Protože Ústavní soud vždy ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje meze své pravomoci a respektuje v řízení o ústavních stížnostech i princip subsidiarity, je přípustný zásah Ústavního soudu jen tam, kde eventuální pochybení obecných soudů nelze odstranit jinak.
V tomto případě stěžovatelka nevyužila možnosti obrátit se na orgány státní správy soudů (tj. předsedy soudů nebo ministerstvo spravedlnosti) se stížností na průtahy v řízení (viz §164 a násl. zákona o soudech a soudcích) nebo podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2009
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj