ECLI:CZ:US:2009:3.US.94.09.1
sp. zn. III. ÚS 94/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. J. Č. a 2. H. B., obou zastoupených Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou v Brně, Obilní trh 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 6. 2008 č. j. 18 C 109/2008-19 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008 č. j. 19 Co 359/2008-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 15. 1. 2009 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Dle stěžovatelů byla porušena jejich práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 10 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z předložených kopií napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Stěžovatelé podali žalobu na obnovu řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 15 C 20/2006.
Argumentovali tím, že Obvodní soud pro Prahu 9 ve věci sp. zn. 15 C 20/2006 zamítl jejich návrh na obnovu řízení (téhož soudu sp. zn. 12 C 131/98). K jejich odvolání rozhodoval Městský soud v Praze pod sp. zn. 62 Co 304/2007, který prvostupňové rozhodnutí potvrdil, avšak z jiných důvodů. Uvedl, že návrh na obnovu byl podán předčasně, neboť stěžovatelům (jejich zástupkyni) dosud nebyl řádně doručen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 219/2001, kterým bylo rozhodnuto o odvolání ve věci sp. zn. 12 C 131/98. Stěžovatelé uvedli, že následně žádali Obvodní soud o řádné doručení odvolacího rozhodnutí sp. zn. 12 C 131/98, avšak Obvodní soud jim zaslal sdělení, že odvolací rozhodnutí bylo řádně doručeno a nabylo právní moci, proto znovu doručováno nebude.
Stěžovatelé žalobu na obnovu řízení opírali o §228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Dle nich Městský soud v Praze (svým rozhodnutím sp. zn. 62 Co 304/2007) potvrdil zamítnutí návrhu na obnovu řízení nesprávně, když dle sdělení obvodního soudu byl odvolací rozsudek ve věci, jejíž obnova byla požadována, řádně doručen; městský soud se tak vlastním pochybením, spočívajícím v přehlédnutí doručenky, nezabýval námitkami stěžovatelů.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 13. 6. 2008 č. j. 18 C 109/2008-19 žalobu stěžovatelů na obnovu řízení (sp. zn. 15 C 20/2006) zamítl. Dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení je v daném případě nepřípustná, neboť nenapadá rozhodnutí ve věci samé, resp. rozhodnutí meritorní (§228 odst. 1 občanského soudního řádu). Současně se však zabýval i důvodností této žaloby a dospěl k závěru, že žaloba na povolení obnovy je zde nedůvodná, neboť skutečnost, že odvolací rozhodnutí nabylo právní moci (a bylo řádně doručeno) není novou skutečností, která by mohla pro stěžovatele znamenat příznivější rozhodnutí ve věci; tato skutečnost je kdykoliv zjistitelná nahlédnutím do spisu.
Stěžovatelé podali odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2008 č. j. 19 Co 359/2008-35 prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ztotožnil se se závěrem prvostupňového soudu o nepřípustnosti žaloby na obnovu řízení z důvodu, že nebylo napadeno rozhodnutí, které by bylo rozhodnutím ve věci samé.
V ústavní stížnosti stěžovatelé nesouhlasili se závěry soudů vyslovenými v napadených rozhodnutích. Namítli, že skutečnost, že řízení o povolení obnovy bylo skončeno (zamítnutím) bez věcného projednání odvolacím soudem proto, že tento nesprávně posoudil otázku doručení rozhodnutí, může stěžovatelům přivodit příznivější rozhodnutí. Mají také za to, že se jedná o nové skutečnosti, které nemohli bez své viny použít v předchozím řízení, neboť městský soud doručenku, prokazující řádné doručení, přehlédl. Nesouhlasí také s tím, že ačkoliv obvodní soud ve svém sdělení dospěl k závěru, že rozhodnutí městského soudu je v otázce doručení nesprávné, sám tomuto postupu v následném řízení o žalobě na povolení obnovy poskytl ochranu napadeným rozhodnutím (ze dne 22. 10. 2008).
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud přezkoumal obě napadená rozhodnutí obecných soudů a dospěl k závěru, že nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů, resp. namítané právo na spravedlivý proces. Ústavní soud není povolán k výkladu podústavního práva; jeho úkolem je ochrana ústavnosti. V otázkách interpretace a aplikace podústavního práva může zasáhnout jen ve výjimečných případech, zejména pokud obecné soudy pominou kogentní normu, pokud vyloží právní předpis libovolně, v rozporu s výkladovými standardy, nebo pokud jejich výklad je v rozporu s principy spravedlnosti (např. postupují formalisticky). Zasáhnout může také tehdy, pokud soudy svá rozhodnutí (skutkové a právní závěry) řádně neodůvodní, neboť právo na řádné odůvodnění je součástí práva na spravedlivý proces. Taková pochybení však Ústavní soud v dané věci neshledal. Obecné soudy se evidentně řádně zabývaly žalobou stěžovatelů na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 15 C 20/2006. Oba soudy dospěly k závěru o nepřípustnosti této žaloby, když stěžovatelé žalobou na obnovu napadli rozhodnutí vydané v (předchozím) řízení o obnově. Právní závěr soudů o nenaplnění podmínky napadení "rozhodnutí ve věci samé" považuje Ústavní soud za dostatečně odůvodněný a ústavně konformní. Postup soudů nevybočuje z platné právní úpravy a jejího smyslu (příp. systematiky procesních prostředků ochrany práv), ani z obvyklého přístupu interpretačního.
S ohledem na zjištěné skutečnosti a obsah námitek stěžovatelů uvedených jak v jejich žalobě na obnovu řízení, tak v ústavní stížnosti, tito evidentně namítají denegatio iustitiae v prvním řízení o návrhu na povolení obnovy. Právní řád v daném případě poskytoval odpovídající a efektivní prostředek k nápravě, avšak stěžovatelé, ač právně zastoupeni, tento procesní prostředek, v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt, nevyužili, resp. nevyužili jej řádně, jak třetí senát zjistil ve věci stěžovatelů sp. zn. IV. ÚS 883/08.
Z důvodů výše uvedených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu