ECLI:CZ:US:2009:4.US.1012.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1012/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SPRING-BRISTOL, spol. s r.o., v likvidaci, se sídlem Hálkova 1203/32, Plzeň, právně zastoupené advokátkou Mgr. Alicí Benešovou, Míru 17, Rokycany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009 č. j. 23 Cdo 3976/2008-235, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 4. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Z návrhu stěžovatelky a napadeného usnesení Nejvyššího soudu je zřejmé, že citovaný soud odmítl podané dovolání s tím odůvodněním, že odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a ani za jiných okolností nedospěl dovolací soud k závěru o tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam. V uvedeném postupu soudu spatřuje stěžovatelka zásah do práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dovolací soud své rozhodnutí odůvodnil pouze tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu neřeší otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem nebo která by byla zásadního právního významu. Dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), však dovolací soud při svém rozhodování je povinen zohlednit i toto ustanovení, tj. podmínkou pro přípustnost není pouze a jen konstatování otázky zásadního právního významu, ale rovněž i posouzení toho, zda daná věc již byla dovolacím soudem v jiné věci rozhodována a posouzena, či zda daná otázka by nebyla řešena dovolacím soudem rozdílně od soudu odvolacího. Právní otázka, která byla předmětem daného řízení, tj. otázka ujednání o ceně jako obligatorního ujednání kupní smlouvy, je otázkou zásadního právního významu. Důvodem je pak především ta skutečnost, že závěry nižších soudů jsou v rozporu s obecnou úpravou obchodně závazkových vztahů dle obchodního zákoníku, se základními pravidly určujícími například skutečnost, že je-li mezi smluvními stranami smlouva uzavřena písemně, jsou možné její změny toliko písemně. Stěžovatelka uvádí, že dovolací soud se v minulosti již nepochybně v jiných věcech otázkou ujednání o kupní ceně zabýval a nepochybně věc rozhodl jinak než jak rozhodly soudy nalézací. Z odůvodnění napadeného usnesení přitom není zřejmé, že by dovolací soud zohlednil všechna ustanovení upravující důvody pro přípustnost a důvody pro odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud neaplikoval všechna ustanovení, která určují podmínky pro přípustnost dovolání.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.
Co se týče námitek stěžovatelky stran zásadního právního významu věci, je třeba ji odkázat na již ustálenou judikaturu, podle které v případě, kdy Nejvyšší soud dovolání podané podle ust. §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda označený soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo respektováno právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Řečeno jinými slovy, zabývá se pouze tím, zda v daném případě nedošlo k odmítnutí spravedlnosti (denegatio iustitiae). Ústavní soud však nemůže přezkoumávat vlastní obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu, tedy zda se ve věci jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť jde o dovolací důvod, který svým smyslem přesahuje ten který posuzovaný případ. Posouzení "zásadního významu" právní stránky případu je věcí nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 Ústavy, přičemž posouzení odchylnosti či novosti v rozhodování soudů přísluší plně Nejvyššímu soudu, jemuž náleží sjednocování judikatury obecných soudů. Neumožnění přípustnosti dovolání podle uvedeného důvodu tedy nelze považovat za odepření soudní ochrany a porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tedy nevidí žádný důvod, pro který by bylo možno z ústavněprávního hlediska závěr dovolacího soudu zpochybnit.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Návrh na odklad vykonatelnosti sleduje osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu