ECLI:CZ:US:2009:4.US.1017.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1017/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele Ing. Z. Z., zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 16. 1. 2009 č. j. 7 Afs 4/2008-64 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2007 č. j. 10 Ca 133/2007-33, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení byla jimi porušena základní práva, zakotvená zejména v čl. 4 Ústavy České republiky a dále v čl. 11 odst. 5 a čl. 36 Listiny nákladních práv a svobod. Uvedl, že jako správce konkurzní podstaty úpadce Ing. J. Č. podal kasační stížnost, v níž žádal o posouzení zákonnosti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2007 č. j. 10 Ca 133/2007-33. Jmenovaný soud zamítl žalobu na přezkoumání postupu správce daně a odvolacího orgánu při vydání platebního výměru, kterým nebyl přiznán nárok na odpočet daně z přidané hodnoty v částce 2.122.352,30 Kč, když kupní smlouva ze dne 15. 9. 1997, obsahující cenu 9.820.265,57 Kč a s uvedenou výší daně související, byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2005 prohlášena za absolutně neplatnou. Z tohoto důvodu proto bylo žádáno o vrácení přeplatku daně, tvořící součást přiznání k DPH za měsíc srpen 1997 Ing. J. Č., na kterého byl v témže roce prohlášen konkurz. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl, podal proti jeho rozsudku kasační stížnost, tu však Nejvyšší správní soud zamítl. Vzhledem k absolutní neplatnosti právního úkonu nebylo ani jmenovaným soudem zohledněno, že tato neplatnost nastala ze zákona a působí od počátku, tedy od vzniku úkonu, a odvedená daň měla tak být vrácena z úřední povinnosti jako její přeplatek. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že nárok na vrácení uhrazené daně z absolutně neplatného převodu již zanikl pro prekluzi, i když konstatoval, že při daňové kontrole měl správce daně k absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy z úřední povinnosti přihlédnout.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byla zamítnuta žaloba proti Finančnímu ředitelství České Budějovice ve věci vrácení daně z přidané hodnoty v částce 2.122.352,- Kč žalobci, nyní stěžovateli. Tato daň byla uhrazena na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 31. 8. 1997, prohlášené rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 10. 11. 2005 za smlouvu absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, o vrácení daně požádal stěžovatel dne 20. 2. 2006. Shodně s obsahem správního spisu a s poukazem na §19 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., ve znění účinném v roce 1997, Nejvyšší správní soud konstatoval, že na daňové plnění, učiněné dne 24. 9. 1997 - byť na základě absolutně neplatné smlouvy, nelze uplatnit odpočet po třech letech od konce zdaňovacího období, v němž se uvedené plnění uskutečnilo, a tedy v roce 2000 předmětný nárok stěžovatele na vrácení daně zanikl právě pro uplynutí označené tříleté prekluzívní lhůty. V odůvodnění svého rozsudku, kterým opodstatněně kasační stížnost zamítl, se za použití §19 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., §42 odst. 8 zákona č. 235/2004 Sb. a §47 zákona č. 337/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 11. 1998 sp. zn. Pl. ÚS 8/98 a usnesení téhož soudu sp. zn. II. ÚS 291/98 vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými, a proto v dalším lze na toto odůvodnění odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh napadající rozsudek Nejvyššího správního soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích pak jako nepřípustný [§43 odst. 2 písm. a), §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu