ECLI:CZ:US:2009:4.US.1053.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1053/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti LUKOP, spol. s r. o., se sídlem v Hodonicích, Tasovice 309, zastoupené JUDr. Janem Juračkou, advokátem, AK se sídlem ve Znojmě, Tovární 7, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2009 čj. 8 Afs 56/2008-93 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným osobně dne 24. 4. 2009 se LUKOP, spol. s r. o., (dále jen "stěžovatelka" případně "žalobkyně") domáhala, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen "kasační soud") ze dne 30. 1. 2009 o zamítnutí kasační stížnosti byl porušen čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen Ústava").
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Žalobkyně se domáhala soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 10. 10. 2006 o zamítnutí jejího odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu ve Znojmě ze dne 1. 12. 2005 na daň z příjmů právnických osob ve výši 398.720 Kč za zdaňovací období roku 2004.
Dne 28. 3. 2008 Krajský soud v Brně (dále jen "nalézací soud") žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Dne 30. 1. 2009 kasační soud kasační stížnost žalobkyně jako nedůvodnou zamítl (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výrok II.) a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok III.).
III.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka zrekapitulovala dosavadní průběh řízení před finančními orgány a správními soudy, opakovala svoji argumentaci před nimi uplatněnou a polemizovala s jejich rozhodnutími.
IV.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.
Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí kasačního soudu (stejně jako jemu předcházející rozhodnutí nalézacího soudu) je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněno a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládá. Z toho důvodu postačí na obsah jeho odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Zevrubná odůvodnění rozhodnutí správních soudů dostačujícím způsobem reagují na všechny výhrady stěžovatelkou předestřené. Opakovat to, co již správně bylo těmito rozsudky řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu