ECLI:CZ:US:2009:4.US.1071.09.2
sp. zn. IV. ÚS 1071/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, IČ 269 91 934, se sídlem Bouzov 8, právně zastoupené JUDr. Jaroslavem Svobodou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Jelínkova 2, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. srpna 2008 č.j. 30 C 263/2007-16, a Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2009 č.j. 54 Co 523/2008-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva na spravedlivý proces, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 2 odst. 3 písm. a) a b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Shora citovaným usnesením nalézacího soudu nebyl stěžovatelce ustanoven zástupce (výrok I.), nebylo jí přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok II.), a byla vyzvána, aby uvedla akreditovaného poskytovatele certifikovaných služeb (výrok III.). napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo rozhodnutí soudu prvého stupně potvrzeno.
Stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení nemajetkové újmy, kterou jí měl způsobit nesprávným úředním postupem Národní památkový ústav v řízení o správních žalobách. Obrátila se přitom na soud, aby jí ustanovil právního zástupce a rozhodl o osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že se cítí být předmětnými rozhodnutími dotčena ve svých základních právech, neboť obecné soudy nesprávně posoudily důkaz, který si opatřily a z nějž mělo vyplynout, že stěžovatelka dosahuje hospodářský výsledek odpovídající částce 4.892.000,- Kč. Soud tak učinil za situace, kdy stěžovatelka předložila jinou účetní rozvahu, jakož i prohlášení o majetkových poměrech.
Stěžovatelka uvedla, že oprávnění soudu k osvobození účastníka řízení od soudních poplatků není možné vykládat jako založené výhradně na diskreci soudce, neboť musí být prosto jakýchkoliv prvků libovůle. S ohledem na v návrhu blíže rozvedené důvody se proto stěžovatelka domáhala zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, ani není součástí obecných soudů, kterým není ani instančně nadřazen. Není rovněž běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Eventuálním porušením běžných práv se zabývá pouze tehdy, pokud se současně jedná o porušení základního práva nebo svobody. Správností hodnocení důkazů se zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před obecnými soudy byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
K věci samé pak Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatelka, případně její právní předchůdkyně (Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk, a Základní organizace evid. č. 20-0135-3808 Odborového svazu státních orgánů a organizací) předložily Ústavnímu soudu i další ústavní stížnosti, které se týkají soudních poplatků či nákladů soudního řízení.
Ústavní soud dále konstatuje, že otázkou osvobození od soudních poplatků, zatěžujících stěžovatele nepřiměřeně, s ohledem na řadu soudních řízení, která byla navrhovatelem iniciována, se v minulosti již zabýval. Jako příklad může sloužit nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08 (viz www.judikatura.cz). Ústavní soud pro stručnost na uvedené rozhodnutí odkazuje, neboť závěry tam uvedené se vztahují i na právě projednávanou věc. V souladu s tím odkazuje i na svoji judikaturu, podle které rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků spadá do rozhodovací sféry obecných soudů. Na základě principu nezávislosti soudů Ústavní soud zpravidla nepřehodnocuje závěry, k nimž dospěly obecné soudy, při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje.
V dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů nevykazují prvky naříkané svévole při rozhodování, a tedy ani nezasahují do základních práv stěžovatelky. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou dostatečná. Tento závěr nemůže zvrátit ani poukaz na výše citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze v obdobné věci.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu