ECLI:CZ:US:2009:4.US.1129.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1129/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky Ing. E. H., zastoupené Mgr. Vladanem Tisovským, advokátem se sídlem Sokolská třída 871/6, 702 00 Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. února 2009 sp. zn. 3 T 11/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7. Tamnímu soudu vytkla, že pokud došlo předmětným rozhodnutím dle §20 odst. 1 a §23 odst. 3 tr. řádu ke spojení v něm označených trestních věcí ke společnému projednání a rozhodnutí, má za to, že stran trestní věci 3 T 11/2009 dojde k neúčelnému a neekonomickému prodloužení řízení. To v situaci, kdy toliko tato se jí týká, přičemž zde není ohledně spojených věcí dle jejího názoru dána ani shoda v kvalifikaci stíhaného jednání a vlastním způsobu jeho provedení. Je přesvědčena o tom, že v důsledku toho soud rozhodl v rozporu s jejími ústavně zaručenými základními právy, zakotvenými v čl. 36 odst. 1, čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V návaznosti na tuto kritiku se posléze domáhala, aby Ústavní soud napadené usnesení obecného soudu nálezem zrušil
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že mezi požadavky, jež vyplývají z článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc" (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, I. ÚS 93/99, III. ÚS 29/01, IV. ÚS 307/03, I. ÚS 722/05, III. ÚS 2853/07). Z pohledu práva na spravedlivý proces dále v dané souvislosti vyplývá ten důsledek, že aplikace konkrétních zákonných ustanovení (§20 odst. 1, §23 odst. 3 tr. řádu), zakládajících možnost soudu spojit dosud samostatně vedené věci, nesmí vykazovat prvky svévole. Tuto v rozhodování soudu, s ohledem na ostatní obžalované, právní kvalifikaci obžalob a takto i celkový kontext spojených věcí, Ústavní soud neshledal. Možné budoucí průtahy v projednávání a rozhodování věci, uvedené na podporu jejích závěrů a vyvozované z povahy řízení vedeného u označeného soudu původně pod sp. zn. 24 T 56/2008, stěžovatelka pouze předem předpokládá, resp. namítá v hypotetické rovině.
Vycházeje z uvedeného, posoudil Ústavní soud návrh stěžovatelky jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jej odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu