ECLI:CZ:US:2009:4.US.1151.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1151/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Barli Invest Consulting, a. s., se sídlem U Libušiných lázní 7, 140 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou, AK se sídlem K. Sliwky 125, 733 01 Karviná - Fryštát, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 16. 10. 2008 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008, 2 VSPH 163/2008-A-67 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2008 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008-A-43 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 4. 5. 2009 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces.
Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2008 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008-A-43 prohlásil na stěžovatelku konkurz. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne ze dne 16. 10. 2008 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008, 2 VSPH 163/2008-A-67 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť v řízení bylo prokázáno, že se stěžovatelka nachází v úpadku ve formě insolvence. Přisvědčil však výtce stěžovatelky, že soud prvního stupně si nesprávně vyžádal stanovisko správce podniku ustanoveného dříve v rámci exekuce prodejem podniku stěžovatelky vycházeje z mylného názoru, že dle ustanovení §338k odst. 6 o. s. ř. správce podniku stěžovatelku v insolvenčním řízení zastupuje; dospěl však k závěru, že nalézací soud neporušil stěžovatelčino právo jednat před soudem, neboť stěžovatelce prostřednictvím předsedy představenstva umožnil se proti insolvenčnímu návrhu bránit a navrhnout důkazy. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 2. 2009 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008, 29 NSČR 2/2009-A-85 stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné odmítl, poněvadž na řešení otázky, kterou mu stěžovatelka v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. předložila jako otázku zásadního právního významu (totiž otázku, zda správce podniku dlužníka může dlužníka zastupovat v insolvenčním řízení na základě ustanovení §338k odst. 6 o. s. ř.) napadené rozhodnutí nespočívá.
Stěžovatelka uvádí, že správce podniku byl ustanoven v rámci exekuce vedené oprávněným, jenž se později stal též navrhovatelem v insolvenčním řízení, zároveň se však v režimu ustanovení §338k odst. 6 o. s. ř. dostal do postavení zástupce stěžovatelky v insolvenčním řízení. Takový stav je nepřípustný, neboť činnost správce podniku vede k prodeji podniku, tedy k uspokojení zájmů věřitele, zatímco správce podniku jako zástupce stěžovatelky v insolvenčním řízení má hájit zájmy dlužníka. Insolvenční řízení je tudíž stiženo vadou, která spočívá v protichůdném zájmu navrhovatele insolvenčního řízení a stěžovatelky na výsledku insolvenčního řízení; v takovém případě nemůže stěžovatelku zastupovat osoba, jejíž zájmy jsou v protikladu se zájmy stěžovatelčinými.
Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle §236 a násl. o. s. ř., přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov. a contr. §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.] - jen v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle §238 odst. 2, §238a odst. 2 o. s. ř.). Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy; tak tomu kupříkladu není, když dovolatel napadl posouzení právní otázky, na kterém rozhodnutí nespočívá. Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá a bez ohledu na případný obecný význam, je taková otázka pro dovolací přezkum v konkrétní věci bezcenná, jestliže její hodnocení na výsledek sporu nemá vliv (srov. usnesení III. ÚS 1549/08, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Stěžovatelka se mylně domnívá, že jí svědčí dobrodiní ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, nikoli však proto, že by se Nejvyšší soud neztotožnil se stěžovatelčiným přesvědčením o zásadním právním významu otázky jí předložené, nýbrž proto, že stěžovatelka Nejvyššímu soudu neotevřela prostor pro to, aby u jí vznesené právní otázky mohl uvážit, zda má po právní stránce zásadní význam, neboť tato otázka byla irelevantní ve vztahu k důvodům, z nichž vycházelo rozhodnutí odvolacího soudu. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu stěžovatelce, tj. dne 12. 11. 2008, v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu hodnotit jako opožděně podanou.
Ačkoli stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti nežádá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud jej přezkoumal, neboť jej stěžovatelka zmínila v odůvodnění ústavní stížnosti a rovněž jej k ústavní stížnosti přiložila. Dle názoru Ústavního soudu Nejvyšší soud nepochybil, když dovolání stěžovatelky shledal nepřípustným, a proto je v této části ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dílem jako podanou po lhůtě a dílem jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu