ECLI:CZ:US:2009:4.US.159.09.2
sp. zn. IV. ÚS 159/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. E., právně zastoupeného JUDr. Danielem Balounem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Klatovy, Komenského 4, směřující proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. listopadu 2008, č.j. 0 Nt 143/2008-59, a Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 7 To 559/2008, za účasti Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi byla porušena jeho základní práva. Konkrétně se jedná právo zaručené v čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého je osobní svoboda zaručena; v čl. 8 odst. 5 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu; a práva na presumpci neviny zaručeného v čl. 40 odst. 2 Listiny.
Shora uvedeným usnesením Okresního soudu v Klatovech byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu; stížnost proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Plzni shora napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že je stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že z volně dostupných léků, které nakupoval v lékárnách vařil metamfetaminu (pervitin). Proto byl vzat dne 5. září 2008 do vazby dle ustanovení §67 písm. c) trestního řádu.
Stěžovatel dále uvedl, že podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, v platném znění, byla od 1. ledna 2009 zavedena nová kategorie léčiv "bez lékařského předpisu s omezením", do které patří i léky Modafen či Neurofen, tedy léky, které měl stěžovatel nakupovat k výrobě pervitinu. Tím, že se uvedené léky nedají nadále volně kupovat, resp. s výrazným omezením, nemůže stěžovatel pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán.
S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí ponechání ve vazbě zrušil.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil za Krajský soud v Plzni předseda senátu, který uvedl, že se soud při posuzování stížnosti zabýval i touto otázkou a dospěl k závěru, že ani tato skutečnost nemůže zabránit, aby si obviněný opatřil léky potřebné k výrobě pervitinu jinak, případně aby se nepřeorientoval na výrobu a distribuci jiné drogy, jak učinil již v minulosti.
Za Okresní soud v Klatovech se k ústavní stížnosti vyjádřil předseda senátu, který uvedl, že námitkou uvedenou v ústavní stížnosti se nezabýval, neboť v době rozhodování nepřicházela v úvahu. V ostatním odkázal na napadené rozhodnutí.
Uvedená vyjádření nepřinesla novou argumentaci či stanoviska, a proto je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu ochrana "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy.
Ve své ustálené rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje princip sebeomezení, který v případě posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných stěžovatelů umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, když jsou závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na zákonem vyžadovanou existenci konkrétních skutečností. Výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících umístění, resp. ponechání ve vazbě je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda rozhodnutí o vazbě je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak, ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení.
Rozhodování o vazbě přitom nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vazbu je nutno důsledně chápat jako zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení. Je přirozené, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Tento závěr vyplývá jak z teorie trestního práva, tak z dikce příslušných ustanovení trestního řádu. Nelze tedy dospět k závěru, že nevyhověním žádosti stěžovatele o propuštění z vazby by byla porušena zásada presumpce neviny.
Další naříkané právo, zaručené v čl. 8 odst. 5 Listiny, pak zaručuje rozhodování o vazbě zákonem pověřeným orgánem za zákonem daných podmínek. V projednávaném případě ani stěžovatel nenamítá, že by o jeho vazbě rozhodoval jiný orgán než soud, případně že by rozhodoval po uplynutí zákonné lhůty. Skutečnost, jak obecný soud věc rozhodne, tedy zda vyhoví či nevyhoví požadavku stěžovatele, ani nemůže být v rozporu s požadavkem na rozhodování o vazbě soudem z důvodů daných zákonem. Jak je z napadených usnesení patrné, zjištěné konkrétní okolnosti podporují obavu, že stěžovatel bude v trestné činnosti pokračovat, a proto soudy, souladu se zákonem, rozhodly o ponechání stěžovatele ve vazbě.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu