ECLI:CZ:US:2009:4.US.1675.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1675/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009 č. j. 7 Afs 61/2008-102 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2008 č. j. 15 Ca 301/2007-67, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení jimi byla porušena práva zakotvená v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4. Poukázal na postup celních orgánů na straně dovážející země - ten považuje za zaměřený na jeho osobu, jako dovozce automobilů, jakož i na jednání na straně vývozce, který neprojevil řádný zájem předložit doklady o původu zboží. Tak dospěl celní úřad k závěru, že dovezené zboží evropských značek nemá původ ve státech Evropského společenství a platebním výměrem mu vyměřil clo a daň z přidané hodnoty. Proti tomuto výměru se bránil u soudů, proti jejichž rozhodnutím jeho stížnost směřuje, když nemůže souhlasit s tím, že pravomoc týkající se určení původu zboží byla v zásadě udělena orgánům vývozního státu a dovozce nemá a ani on jako stěžovatel neměl možnost se takového řízení účastnit. Označený postup nepovažuje za souladný se snahou Evropského společenství o postupné odbourávání překážek volného pohybu zboží.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s §109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a tuto opodstatněně zamítl. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými a přiléhavým způsobem vyložil, s poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4, za použití §320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §96 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proč postup celního úřadu při dodatečném platebním výměru cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů pro neprokázání jejich původu ze států Evropské unie byl správný, stejně jako napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Vzhledem k obsáhlému a vyčerpávajícímu odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze na ně v dalším odkázat. Nutno konstatovat, že z obsahu obou stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že kompetentní celní orgány vývozce při verifikačním řízení konaly náležitým způsobem a že se pochybnosti o původu zboží a také o pravosti souvisejících dokladů (kupních smluv a faktur) nepodařilo odstranit - nárok na preference (celní zvýhodnění) proto nebyl přiznán důvodně (čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu