ECLI:CZ:US:2009:4.US.1708.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1708/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Pavla Rychetského a Miloslava Výborného, o ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené JUDr. Markétou Pisaříkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Brumovická 1355/11A, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2008 sp. zn. 69 Co 150/2008 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. února 2008 sp. zn. 10 Nc 3078/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka ústavní stížností navrhla, aby Ústavní soud zrušil výše označená rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s právem na soudní ochranu a právem na spravedlivý proces garantovaný čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatelka podala dne 14. června 2007 žalobu pro zmatečnost a návrh na obnovu řízení ve věci vedené před Obvodním soudem pro Prahu 4 (8 C 198/2003) a požádala o ustanovení zástupce k hájení svých práv v řízení. Návrh na zahájení řízení byl zamítnut jako nesrozumitelný usnesením soudu prvního stupně. Odvolací soud k odvolání stěžovatelky usnesením ze dne 2. ledna 2008 zrušil předchozí rozhodnutí soudu s tím, že nejdříve je třeba rozhodnout o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesení Městského soudu v Praze bylo doručeno stěžovatelce dne 21. ledna 2008 spolu s formulářem vz. 060, aniž by byl přiložen pokyn soudu k dalšímu postupu. Stěžovatelka se dostala do stavu pracovní neschopnosti od 6. února 2008 a Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. února 2008 (10 Nc 3078/2007-56) žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl, neboť nepodala soudu vyplněný tiskopis vz. 060 a neprokázala, zda splňuje podmínky pro vyhovění.
Stěžovatelka proti uvedenému usnesení podala odvolání a dodatečně 13. března 2008 doložila, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, aby jí zástupce z řad advokátů mohl být ustanoven bezplatně. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. dubna 2008 (sp. zn. 69 Co 150/2008-76) potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by vzal v úvahu její sociální situaci.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že řízení před obecnými soudy neprobíhalo spravedlivě, neboť zřejmě pochybením soudu prvního stupně nebylo součástí spisu podání stěžovatelky z 13. března 2008, a proto odvolací soud nevyhověl její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů (pro složitost soudního jednání, tristní finanční situaci atd.). Stěžovatelka tvrdila, že jí nemůže být k tíži, když její včasné podání není soudem prvního stupně doručeno soudu odvolacímu tak, aby bylo podkladem pro jeho rozhodnutí a navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí napadená ústavní stížností zrušil.
II.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud je nucen především konstatovat, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice se způsobem interpretace a následné aplikace příslušných procesních ustanovení o. s. ř., tedy jednoduchého práva obecnými soudy, když stěžovatelka má za to, že soudy obou stupňů v její věci nesprávně zhodnotily naplnění podmínek daných ustanovením §30 o. s. ř. Takto pojatá ústavní stížnost, v níž obsažené námitky se v podstatě shodují s námitkami uplatněnými již v řízení před obecnými soudy, staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti [srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR dále jen ("Ústava")]. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy), nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé Ústavní soud opakovaně připustil, že jeho pravomoc zasáhnout do rozhodování obecných soudů je dána, jestliže jejich interpretace právních předpisů byla natolik extrémní, že vybočila z mezí hlavy páté Listiny a zasáhla tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Jinak řečeno, pokud stěžovatelka namítá, že obecné soudy aplikovaly nesprávným způsobem občanský soudní řád, tedy porušení "jednoduchého" práva, může se jím Ústavní soud zabývat pouze tehdy, pokud takové porušení znamená současně i porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. To v dané věci připadá v úvahu pouze za situace, že by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu ze strany obecných soudů byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. v důsledku nerespektování jednoznačné kogentní normy, přepjatého formalizmu nebo když příslušné závěry obecný soud nezdůvodní vůbec nebo tak učiní zcela nedostatečně, případně uplatní-li důvody, jež evidentně žádnou relevanci nemají (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 224/98; publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, č. 98; nález ze dne 30. 10. 2001, II. ÚS 444/01, publ. tamtéž, sv. 24, č. 163). Pochybení daného rázu však Ústavním soudem zjištěno nebylo.
Základ ústavní stížnosti představuje stěžovatelkou namítané porušení jejího práva na právní pomoc, spočívající v nevyhovění návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř., když stěžovatelka tento návrh odůvodňovala tím, že právní aspekty žaloby pro zmatečnost jsou pro ni příliš náročné.
Dle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu ustanovit účastníku zástupce tehdy, jestliže jsou u takového účastníka dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle §138 o. s. ř. a zároveň je-li to nutné k ochraně jeho zájmů.
Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjišťuje, že stěžovatelka v probíhajícím řízení zmíněný návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů včas a řádně uplatnila dle §30 odst. 1 o. s. ř.. Stěžovatelka uvedla, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle §138 o. s. ř., své nepříznivé osobní, majetkové a výdělkové poměry však nikdy blíže neupřesnila. Opakovaně požádala o zaslání formuláře vz. 060. Z uvedeného je zřejmé, že měla povědomost o tom, že soud potřebuje pro své rozhodnutí o jejím návrhu na ustanovení zástupce zjistit její finanční poměry. Za situace, kdy jí byl doručen formulář vz. 060 spolu s usnesením Městského soudu v Praze (10 Nc 3078/2007-25), jímž bylo zrušeno usnesení soudu I. stupně ze dne 24. září 2007 (10 Nc 3078/2007-25), lze z obsahu odůvodnění odvolacího soudu konstatovat, že stěžovatelce muselo být zřejmé, že by měla zaslaný formulář vyplnit a vrátit potvrzený zpět a i z odvolání stěžovatelky tato skutečnost přímo vyplývá. Stěžovatelka ani v průběhu odvolacího řízení tak neučinila, pouze uvedla, že si doklady obstará, tento formulář vz. 060 není obsahem spisu obecného soudu.
Ústavní soud tedy v dané věci nemůže přisvědčit tvrzením stěžovatelky, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces tím, že rozhodl o odvolání dříve než stěžovatelka doručila dne 13. března 2008 potřebné doklady soudu prvního stupně. Z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatelka převzala 21. ledna osobně formulář vz. 060 spolu s usnesením odvolacího soudu, také dle obsahu odůvodnění odvolacího soudu lze konstatovat, že stěžovatelce muselo být zřejmé, že by měla zaslaný formulář vyplnit a vrátit potvrzený zpět. Z obsahu odvolání stěžovatelky tato skutečnost přímo vyplývá a ani v průběhu odvolacího řízení tak neučinila, pouze uvedla, že si doklady obstará. Pokud stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, že se od 6. února 2008 dostala do pracovní neschopnosti a nemohla soudu doručit vyplněný tiskopis vz. 060 a ostatní doklady, Ústavní soud připomíná, že ji lhůta od 21. ledna 2008 uběhla marně a stěžovatelka měla možnost požadovaný formulář a doklady soudu podat před pracovní neschopností.
Obecné soudy svá zamítavá rozhodnutí ústavně konformním způsobem odůvodnily a konkrétně vyložily, proč se návrhem stěžovatelky nemohly zabývat a rozhodnout, že splňuje podmínky na ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. Nelze proto pod aspektem ústavnosti (čl. 83 Ústavy), na jehož základě je výlučně založena ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, obecným soudům ničeho vytknout, zvláště pokud sama stěžovatelka nebyla schopná předložit ani vyplněný tiskopis vz. 060, který mohl sloužit jako podklad pro rozhodnutí v této věci, ani jiné doklady k prokázání potřebnosti. Stěžovatelka nepředložila konkrétní skutečnosti, které by měly vést k závěru, že bylo třeba k ochraně jejich zájmů ustanovit jí zástupce.
Není totiž porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením §30 odst. 2 o. s. ř.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) .
V Brně dne 13. ledna 2009
Vlasta Formánková v. r.
předsedkyně senátu