ECLI:CZ:US:2009:4.US.1783.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1783/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. Č., zastoupené Mgr. Václavem Mimránkem, advokátem, se sídlem advokátní kanceláře Brno, Čechyňská 23, proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 14. května 2007 č. j. 1727/SZ/2007, rozhodnutí Magistrátu města Most ze dne 13. března 2007 č. j. OSV/555/Nv/698-01/01/07 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. srpna 2007 č. j. 42 Cad 144/2007-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. července 2007 a doplněnou podáními ze dne 19. listopadu 2007 a 2. února 2009, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, na základě kterých byla stěžovatelce s účinností od 1. února 2007 přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí ve výši 3.011,- Kč. Podle názoru stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími, resp. postupem ve věci rozhodujících orgánů porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo rodiny stěžovatelky na právní jistotu a spravedlnost zaručenou čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a v důsledku toho i právo její rodiny na pomoc v hmotné nouzi zaručené čl. 30 odst. 2 Listiny a zákaz diskriminace podle čl. 14 Úmluvy.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1, věta za středníkem, §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Jak vyplývá z podání stěžovatelky ze dne 19. listopadu 2007 a 2. února 2009, napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. srpna 2007 č. j. 42 Cad 144/2007-11, kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatelky ze dne 31. května 2007 proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 14. května 2007 č. j. 1727/SZ/2007, kasační stížností. Krajský soud v Ústí nad Labem sdělil Ústavnímu soudu dne 13. února 2009 pod č. j. 42 Cad 144/2007-36, že po podání kasační stížnosti proti usnesení tohoto soudu ze dne 16. srpna 2007 č. j. 42 Cad 144/2007-11, byly příslušné právní spisy Magistrátem města Mostu k žádosti JUDr. Mgr. M. S. postoupeny na Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor 63 a poté Městskému soudu v Praze. Tam byly přiloženy ke spisům 2 Cad 80-84/2007. Dokud nebudou u Městského soudu v Praze spisy skončeny, nebudou ani ministerstvu ani Magistrátu města Mostu vráceny jejich správní spisy.
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci došlo k souběhu ústavní stížnosti a kasační stížnosti, která dosud nebyla Nejvyššímu správnímu soudu z výše popsaných důvodů předložena. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Současné podávání kasační stížnosti a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelka ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda kasační stížnosti bude či nebude Nejvyšším správním soudem vyhověno; věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, než předložený návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2009
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka