ECLI:CZ:US:2009:4.US.2114.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2114/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavních stížností BMC, akciové společnosti, se sídlem v Praze 4, Na Květnici 713/7, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2007 čj. 7 Afs 170/2006-118, ze dne 28. 6. 2007 čj. 2 Afs 192/2006-122 a ze dne 27. 7. 2007 čj. 5 Afs 164/2006-149 a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006 čj. 9 Ca 115/2004-75, čj. 9 Ca 113/2004-81 a čj. 9 Ca 48/2004-107 takto:
I. Věci sp. zn. IV. ÚS 2114/07, sp. zn. IV. ÚS 2309/07 a sp. zn. IV. ÚS 2589/07 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2114/07.
II. Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhy podanými telefaxem dne 14. 8. 2007, 6. 9. 2007 a 4. 10. 2007 (včas a řádně doplněnými předložením jejich originálů) se BMC, akciová společnost (dále jen "stěžovatelka"), domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí správních soudů vydaná ve věci přezkumu rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 9. 12. 2003, jimiž byla zamítnuta odvolání stěžovatelky proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2000, říjen 1999 a červen 1999, vydaným Finančním úřadem pro Prahu 4 dne 30. 1. 2003.
Z důvodů ekonomie řízení byly ústavní stížnosti shora uvedené spojeny k společnému projednání a rozhodnutí.
Kromě shora uvedených návrhů stěžovatelka podala ve dnech 6. 9. 2007 a 6. 8. 2008 k Ústavnímu soudu prostřednictvím téhož právního zástupce další čtyři návrhy vedené pod sp. zn. II. ÚS 2310/07, IV. ÚS 2311/07, I. ÚS 1968/08 a III. ÚS 1969/08, směřující proti stejným účastníkům, obsahující prakticky totožnou argumentaci, týkající se věcně obdobných případů a lišící se pouze zdaňovacím obdobím; tyto návrhy byly jako zjevně neopodstatněné odmítnuty usneseními ze dne 13. 11. 2008 sp. zn. II. ÚS 2310/07, ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2311/07, ze dne 21. 10. 2008 sp. zn. I. ÚS 1968/08 a ze dne 21. 11. 2008 sp. zn. III. ÚS 1969/08. Odmítavá rozhodnutí Ústavního soudu byla již stěžovatelce i dalším účastníkům doručena.
Z uvedených důvodů má Ústavní soud za to, že obsah ústavních stížností, napadených rozhodnutí i průběh řízení před obecnými soudy, jež těmto rozhodnutím předcházela, netřeba rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i účastníkům řízení známy.
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole, stejně jako na obsah citovaných usnesení Ústavního soudu, odkázat. Opakovat to, co již bylo těmito rozhodnutími řečeno a co je stěžovatelce i účastníků známo, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu