ECLI:CZ:US:2009:4.US.2128.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2128/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické věci ústavní stížnosti L. N., zastoupeného JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou, AK se sídlem v Ostravě, Stodolní 17, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2008 čj. 8 Co 164/2008-484 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2007 čj. 62 C 129/2002-433 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 20. 8. 2008 se L. N. (dále též "stěžovatel" případně "žalovaný") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil všechny výroky v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o výživném rozvedené manželky (dále jen "žalobkyně").
II.
Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě 62 C 129/2002 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 29. 11. 2007 Okresní soud v Ostravě rozhodl o povinnosti žalovaného přispět na výživu žalobkyně za období od 10. 9. 2003 do 16. 7. 2006 částkou 2.500,- Kč měsíčně a ve stanovené lhůtě zaplatit žalobkyni dluh na výživném ve výši 58.040,- Kč (výrok I.), zaplatit na náhradě nákladů žalobkyni ve stanovené lhůtě 107.519,- Kč k rukám advokáta žalobkyně (výrok II.) a zaplatit státu ve stanovené lhůtě na účet okresního soudu 856,- Kč.
Krajský soud v Ostravě dne 2. 5. 2008 rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil; ve výrocích II. a III. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36.556,50 Kč ve stanovené lhůtě k rukám advokátky; dále rozhodl o povinnosti zaplatit ve stanovené lhůtě státu na účet okresního soudu na soudním poplatku z návrhu částku 580,- Kč a povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11.337,80 Kč ve stanovené lhůtě k rukám advokátky.
III.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že obecné soudy obou stupňů porušily jeho základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny.
V bodě 1) nalézacímu soudu vytkl, že neprovedl jím navrhované důkazy v podáních ze dne 10. 5., 16. 5. a 5. 10. 2007 a v rozhodnutí ze dne 2. 5. 2008 nevyložil, z jakých důvodů navrhované důkazy neprovedl; tato pochybení nezhojil ani odvolací soud.
V bodě 2) odvolacímu soudu vytkl, že v rozhodnutí ze dne 2. 5. 2008 se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami uvedenými v odvolání ze dne 30. 1. 2008.
V bodech 3) a 4) namítl, že odvolací soud se nevypořádal s podáním ze dne 29. 4. 2008 dokládajícím dvě složenky o zaplacení výživného rozvedené manželky, ani s údajným odcizením čestných prohlášení založených žalobkyní do spisu.
V bodě 5) pod písmeny a) až e) stěžovatel uvedl konkrétní skutkové okolnosti a rozpory, s nimiž se dle jeho názoru obecné soudy nevypořádaly.
V bodě 6) vyjádřil nesouhlas s právním posouzením věci a poukázal na rozhodnutí, dle nichž měla být věc posouzena.
V bodě 7) poukázal na okolnosti odnětí invalidního důchodu žalobkyni.
V bodě 8) "soudu" vytkl, že nesprávně posoudil jeho finanční situaci a nevycházel ze stavu ke dni rozhodování.
Stěžovatel dále uvedl, že právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, a že obecné soudy větší váhu kladly důkazům svědčícím ve prospěch stěžovatelky.
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je především tvrzení, že obecné soudy porušily principy spravedlivého procesu tím, že bez dostatečného odůvodnění neprovedly některé stěžovatelem navrhované důkazy. Stěžovatel dále nesouhlasil s právním posouzením jeho věci obecnými soudy.
Ústavní soud připomíná, že pokud jde o námitky vůči postupu nalézacího soudu obsažené v bodě 1) stížnosti, bylo věcí stěžovatele je uplatnit - v souladu s principem subsidiarity ústavní stížnosti, vyjádřeným v ust. §75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - v odvolání. Ústavní soud se jimi zabývá, pouze pokud stěžovatel tvrdí, že odvolací soud opomněl se s nimi vypořádat. Takové tvrzení stěžovatele však musí být dostatečně konkrétní; nestačí pouhé obecné tvrzení, jak to učinil stěžovatel v bodě 2) své stížnosti.
Dle názoru Ústavního soudu nepostrádá jisté opodstatnění tvrzení stěžovatele v bodě 3) stížnosti, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s jeho námitkou obsaženou v bodě 5) odvolání, podpořenou listinnými důkazy na č. l. 478 a 479 vyžádaného spisu a týkající se výše dluhu na výživném, resp. výše částky výživného uhrazené stěžovatelem žalobkyni v průběhu řízení. V tomto ohledu odůvodnění rozhodnutí soudu ze dne 2. 5. 2008 skutečně nic kromě odkazu na str. 8 - 7, na skutečnosti zjištěné již nalézacím soudem, neobsahuje.
Z článku 36 a násl. Listiny resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") vyplývá povinnost soudů efektivně přezkoumat argumenty a důkazní návrhy stran a provést jejich hodnocení ve vztahu k rozhodnutí, které má být přijato; soudy také musí svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Tyto principy spravedlivého procesu nelze ovšem vykládat tak, že vyžadují podrobnou odpověď na každý argument strany. Dosah povinnosti odůvodnit rozhodnutí se může lišit v závislosti na povaze projednávané věci a otázka, zda soud dostál této své povinnosti, může být zodpovězena pouze s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu a po posouzení spravedlivosti procesu jako celku.
Ústavní soud je toho názoru, že v případě stěžovatele k jistému zásahu do základního práva na spravedlivý proces došlo, nicméně s ohledem na rozsah ve věci provedeného dokazování a po celkovém posouzení spravedlivosti řízení dospěl k názoru, že inkriminovaný zásah nebyl podstatný a že řízení lze označit za spravedlivé. Dle jeho přesvědčení nedošlo ani k tvrzenému porušení zásady rovnosti účastníků řízení před soudem dle článku 37 odst. 3 Listiny, resp. čl. 96 odst. 1 Ústavy (k obsahu tohoto pojmu srov. např. nález IV. ÚS 13/98, Sb. n. u., sv. 12, str. 45 a 47; nález Pl. ÚS 15/01, Sb. n. u., sv. 24, str. 201 a 218).
K tvrzení ohledně nesprávného právního posouzení věci obecnými soudy Ústavní soud připomíná, že hlava pátá Listiny, zakotvující ústavní principy spravedlivého procesu, stejně jako čl. 90 Ústavy, konkrétně nic neuvádí (jak je z jejich znění zřejmé) o tom, jak mají být posouzeny v řízení shromážděné důkazy a jak má být následně ta která věc obecnými soudy právně posouzena. Zakládají obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatel mylně domnívá, právo na projednání věci v souladu s právním názorem některé strany.
Jinak řečeno, Ústavní soud není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není (viz níže), kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 ve věci III. ÚS 31/97, Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161); nález ze dne 29. 8. 2006 ve věci I. ÚS 398/04, Sb. n. u., sv. 42, str. 257 (261)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález ze dne 1. 2. 1994 ve věci III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)].
Ústavní soud konstatuje, že ve věci stěžovatele rozhodovaly nalézací a odvolací soud. Z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté Listiny mělo řízení vedené před těmito soudy kontradiktorní charakter a zajišťovalo rovnost zbraní mezi stranami. Proces, na základě něhož obecné soudy vyhověly návrhu žalobkyně, tudíž Ústavní soud shledal ve svém celku spravedlivým.
Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu